Léta jsme chodili kolem toho místa, aniž bychom tušili, jaký zázrak se tam ukrývá!

V okolí naší chalupy na Vysočině jsme znali skoro každý metr lesa. Jezdili jsme tam s Martinem, mým manželem už v doby, kdy naše děti byly malé. I když jsme později měli trochu finanční problémy, nikdy nás ani nenapadlo chalupu prodat.

Víkendy nebo letní dovolené nám s Martinem vydržely až do důchodového věku. Pro mě už nebylo snadné chodit na dlouhé procházky, nedovolovaly mi to nemocné klouby.

A přesto jsme se jednoho sobotního odpoledne vydali na delší trasu a během ní objevili něco, o čem jsme předtím neměli ani tušení!

Nejprve jsem se polekala

Naše cesta obvykle vedla přes velkou lesní křižovatku, kde se sbíhalo několik cestiček. Místu vévodil starý košatý strom, který jako by sem ani nepatřil. Pohled na něj mě vždycky fascinoval, už kdysi jako mladou ženu.

Nyní byl strom popraskaný a unavený stejně jako já. V onu sobotu jsme se během naší procházky u stromu na chvíli zastavili, protože jsem si potřebovala odpočinout. Posadila jsem se u širokého kmene a opřela se o něj.

Nikdy předtím jsem nebyla tomu stromu takhle blízko, za ty dlouhé roky se to stalo poprvé. Náhle jsem pocítila, jak mi tělem proudí zvláštní teplo. Mojí první reakcí byl úlek. Bála jsem se, že se mi děje nějaká zdravotní nepatřičnost.

V duchu jsem vzpomínala, jak se ohlašuje infarkt nebo mrtvice. Hned jsem to řekla manželovi, který začal mít obavy. Teplo nabývalo na síle, ale musela jsem si přiznat, že to není nepříjemné.

Ustaraného Martina jsem uklidnila, že jsem v pořádku, ale že cítím nějakou energii, o níž nevím, odkud pochází. Manželův zrak padl na strom, o který jsem se opírala.

Když jsme se podívali do očí, oba jsme pomysleli na totéž. O léčivé síle některých stromů už jsme slyšeli mnohokrát. Bylo možné, že proudí i z tohoto kmene?

Doslova jsem omládla!

Cítila jsem se hodně příjemně. Připomnělo mi to, jak jsem v mládí po příchodu domů z venku, kde byly mrazy, tiskla své tělo k rozpálenému ústřednímu topení. Příliv energie ze stromu trval několik minut, potom se teplo začalo vytrácet.

Nijak mě to ale neoslabovalo, dál jsem se cítila silnější, než předtím. A když jsem vstala, zdálo se mi, že jsem svědkem nějakého zázraku na mém těle. Problémy s chůzí byly najednou pryč.

Klidně bych ušla spoustu kilometrů jako kdysi. Ukázalo se to vzápětí v praxi, protože v tu sobotu odpoledne jsme s manželem podnikli snad nejdelší procházku za posledních dvacet let. Připadala jsem si jako znovuzrozená.

Tu změnu jsem samozřejmě přičítala energii, kterou jsem získala ze stromu. Kdybych to měla říct přesněji, byla to síla, kterou mi ten strom sám předal. Martin v tom se mnou souhlasil. Rozhodli jsme se, že celou „proceduru“ zkusím další den zopakovat.

Budu mu napořád vděčná!

K léčivému stromu jsem zamířila v doprovodu manžela nedočkavě hned druhý den ráno. Chtěla jsem věřit, že to nebyla náhoda a jednorázová událost – nebo že se mi to všechno jenom zdálo.

Skutečnost, že mě nebolely klouby a že jsem den předtím chodila jako kdysi, ale dokazovala, že se o žádný sen nejednalo.

Když jsem se tentokrát opřela o kmen stromu, dlouho se nic nedělo. Bylo to pro mě trochu zklamání, ale jen do chvíle, než mi manžel poradil, abych zkusila strom poprosit. V duchu jsem to opravdu udělala a po chvilce se do mě znovu začala přelévat jeho energie.

Tentokrát celý proces netrval tak dlouho, ale i tak jsem opět cítila velké zlepšení svých problémů. Pro energii ke stromu jsem si pak chodila každý víkend. Lékař, k němuž jsem docházela, byl překvapen, jaké se staly se mnou změny.

Loňského roku bohužel do stromu udeřil při velké bouřce blesk a od té doby je mrtvý. Já mu ale nepřestanu být vděčná za to, jak moc mi pomohl!

Vilma N., (64), Brno