Příběh z dávné doby dokáže postrašit ještě dnes.  

Tenhle příběh se stal už dávno a vyprávěla mi ho kdysi moje babička. Je ale tak moc děsivý, že se o něj chci podělit s ostatními čtenářkami.

Lidé v panice utíkali!

Přihodilo se to na jednom vesnickém hřbitově, v době, kdy ještě bývalo hlavní tradicí provádět pohřbívání do země. Během jednoho takového pohřbu se shromáždili kolem připraveného hrobu lidé a sledovali, jak se rakev s nebožtíkem spouští do země.

Najednou se ozvaly podivné zvuky z vedlejšího, starého a zanedbaného hrobu. Všichni se vyděsili, pohřeb byl přerušen a někteří lidé ze hřbitova v panice utíkali. Ty zvuky zněly, jako kdyby někdo bušil rukou do dřeva.

Ozývaly se dost dlouho, pak najednou přestaly. Správce hřbitova se s místním starostou a četníkem rozhodli, že osamělý hrob otevřou. Podle záznamů prý patřil nějaké německé rodině, která už se dávno z obce odstěhovala.

Dvě kostry

Moje babička byla tehdy dívkou školou povinnou, ale věděla o tom, co se odehrálo, protože oním četníkem, který se zúčastnil otevření hrobu, byl tatínek její spolužačky. Přítomni u toho byl i hrobník a pár zvědavců.

Rakev, k níž se po delším kopání dostali, byla už dost ztrouchnivělá. Když odklopili víko, našli uvnitř dvě kostry místo očekávané jediné. Jedna kostra se nacházela na druhé.

Ke zděšení přítomných bylo podle polohy vrchního těla znát, že dotyčný člověk byl pohřben zaživa! Vzhledem k tomu, jak byl hrob starý, se nedalo zjistit, co se vlastně kdysi stalo. Jedno ale bylo jisté:

do rakve se s mrtvým dostal někdo živý a jistě ne dobrovolně. Možná se jednalo o zločin nebo pomstu – a ono děsivé bušení, které se ozvalo během pohřbu, mělo na dávnou událost přítomné upozornit.

O tom přerušeném pohřbu se pak dlouho ve vesnici povídalo a možná povídá i dodnes. Myslím na to vždy, když jdu na náš hřbitov a pokaždé mi přitom běhá mráz po zádech!

Simona B. (59), Vsetín