Je normální, že v rodině občas bývají narušené vztahy. Když mi ale ze závisti bodla kudlu do srdce moje blízká sestřenice Klára, nemohla jsem se z toho vzpamatovat.

Byly jsme si s Klárou blízké skoro jako sestry, i když jsme byly jen sestřenice. Vyrůstaly jsme ve stejné ulici, trávily každé léto u babičky na chalupě a už odmala si vzájemně půjčovaly sešity, tajemství i představy o budoucnosti.

Já jsem byla ta tišší, spíš pozorovací typ, který si vystačil s knížkou a vlastním světem, zatímco Klára bývala živelná, soutěživá, vždycky uprostřed všeho dění a přitom taková, že ji člověk chtěl mít nablízku.

Doplňovaly jsme se, anebo jsme si to aspoň dlouho myslely.

Začalo se mi dařit a to byl problém

Zlom přišel, až když jsme byly dospělé. Ve třiceti jsem se rozhodla, že změním svůj život, a pustila jsem se do studia grafického designu.

Už při studiu začala tvořit své první papírové diáře a zápisníky, které jsem nejprve rozesílala kamarádkám a později prodávala v malém obchůdku a na internetu. Klára naopak několik let hledala, co by ji naplňovalo.

Střídala zaměstnání, zkoušela různé kurzy, ale nic jí nevydrželo déle než pár měsíců. Zpočátku se tvářila, že mi přeje, ale postupem času mezi námi začala narůstat nevyslovená propast.

Najednou mě potřebovala

Přestala mi odpovídat na zprávy, a když už jsme se potkaly, vždycky měla nějakou jízlivou poznámku. Jednou dokonce pronesla: „No jo, když má člověk známosti a trochu štěstí, úspěch přijde sám.“ A já jen polkla a usmála se, i když mě to zasáhlo.

Myslela jsem si, že je mezi námi definitivně konec. A pak mi jednoho večera přišla zpráva: „Mohla bych se s tebou sejít? Potřebuju tě.“ Když jsem ji uviděla sedět v malé kavárně, pochopila jsem, že se něco zlomilo.

Mluvila o neúspěších, o pocitu, že všichni kolem něco dokázali, a ona zůstala stát na místě. A pak řekla, že mi záviděla. Tehdy jsem jí nabídla, ať mi pomůže s logistikou a objednávkami.

A světe div se, zpočátku nesmělá spolupráce se během několika měsíců proměnila ve skutečné partnerství. Klára vnesla do mého kreativního chaosu řád. Dnes máme společnou značku, a co je pro mě nejcennější, znovu jsme si blízké.

Dagmar Š., 59 let, Brno