Lékaři mu dávali dva roky života, on však začal bojovat. Vsadil na léčivé energie, a to mu nejen zachránilo život, ale přineslo i velké štěstí. Můj strýc byl už starý pán, chodíval po Stříbrníkách v Ústí nad Labem a lidé, kteří ho znali, mu říkali Človíček.

Prodělal těžkou nemoc, a jako zázrakem se z této choroby zmátořil.

Ve chvíli největšího zoufalství se upnul na knihu Jóga prstů, velmi pečlivě procvičoval jednotlivé pozice a cviky, čímž si samozřejmě vysloužil ve svém okolí pověst blázna nebo zoufalce, který se stébla chytl.

Jaké ale bylo překvapení všech, zejména lékařů, když se Človíčkův zdravotní stav začal lepšit. Strýc posílený nadějí, si pořídil hned několik dalších knih s alternativní tématikou, a s velkým nadšením se vrhl do podobných terapií.

Bylo to neuvěřitelné u člověka, který holdoval velmi udatně celý život alkoholu a všem nezdravým pochutinám a neřestem.

Místu se vyhýbal mor

V některé z knih se dočetl o zázračné energii města Štramberk. Události z minulosti tohoto místa byly udivující. Štramberk byl totiž vždy jako zázrakem ušetřen rozsáhlým epidemiím moru a dalších zhoubných nemocí Středověku.

Jak bylo možné, že se právě tomuto místu všechny epidemie v historii vyhýbaly? Nebylo výjimkou, že v rozsáhlém okolí vymřely následkem moru celé vesnice a byla vylidněná města, zatímco ve Štramberku neonemocněl jediný člověk.

Začátkem 19. století, jak se píše v místní kronice, sklátil tyfus tisíce lidí v okolí, Štramberk epidemie opět minula, ačkoliv městem procházely vojenské transporty a obyvatelé byli ve stálém styku s postiženými vesnicemi.

Jedno vyčerpané mužstvo vojáků, které se podobalo mrtvolám, dorazilo do Šramberku s vypětím posledních sil. Za několik neděl se vojáci zcela zotavili a pomáhali místním jako čiperky.

Jel se léčit do Štramberka

Strýc nelenil a zaplatil si pobyt v tomto městečku. Každý den se tam procházel, vysedával zejména na náměstí a – nasával atmosféru, prostor a energii.

Dělal to tak jeden den, druhý, třetí – a když i ten čtvrtý, tak se tam potkal se ženou, která očividně provozovala podobné aktivity jako on.

To znamená, že byla ponořena do hlubokého zamyšlení, soustředěná evidentně na dech a hrála si s prsty jako blázen, a tak to strýci nedalo, a sympatickou starší ženu oslovil.

Přijela ze Znojma, bojovala s leukémií, a během této velké životní bitvy narazila na stejnou knihu jako strýc.

Kniha se stala oporou

Ta se jí stala v nejtěžší chvíli jedinou nadějí. Lékaři jí mnoho šancí nedávali. Ke knize se upnula, pečlivě cvičila s prsty, k tomu přidala další rady a nakonec si vybrala z míst, která se ji v seznamu léčivých nabízela, Štramberk.

Už v něm jednou pobývala a sála tu neuvěřitelnou energii. Její stav se stabilizoval a lékaři konstatovali zlepšení testů a vyšetření. A tak posílená nadějí vyrazila do Štramberku znovu.

A tak se touto zvláštní náhodou na náměstí malého městečka, daleko od svých domovů, potkali dva opuštění lidé, každý z opačné strany země, aby svůj život aspoň na krátkou dobu spojili a byli těch několik málo let v závěru svého života šťastní a neopuštění.

Radka D. (51), Děčín.