Váš partner vás dokonale zná, ví o vašich silných, i slabých stránkách. Oba víte, co má ten druhý rád, i to, kde má Achillovu patu. Ve chvíli, kdy váš protějšek zaútočí na vaše nejcitlivější m í s t o , cítíte se zrazeně a bolí vás to.

Máte chuť vrátit mu úder, a na oplátku píchnout do jeho slabého místa. Osobní pýcha a hrdost vám nedovolí přiznat, jak moc vás ranil, a začnete se chovat stejně jako on. Ale jde to i jinak! Ukázat zranitelnost není ostuda! Jak muže spolehlivě odzbrojíte? Zkuste se zastavit a potlačte v sobě touhu oplatit úder.

Nekřičte a nenadávejte. „Jen mu v klidu řekněte j e d nu kouzelnou větu: „Au, tohle mě vážně bolelo“. Dáte mu tak najevo, že to přehnal, že vás opravdu ranil a že odmítáte v téhle bolestivé hádce tímto stylem pokračovat.

Váš protějšek si uvědomí, co řekl nebo uděl a l , zkl idní se a nebude mít dál potřebu vám ubližovat. Vytvoříte tak atmosféru pro lepší diskuzi, která povede ke kompromisu a řešení.

Zlost je obrana před smutkem Vztekem se bráníte nepříjemným pocitům, jako je strach či smutek.

Zlost vám brání uvědomit si, co vás rozesmutňuje nebo čeho se bojíte. Je potřeba zastavit se a zjistit, co vás tak naštvalo, a až pak reagovat. Slova vyřčená v afektu mohou napáchat hodně škody. Když kňouráte, pláčete, škemráte, děláte ze sebe oběť.

Možná partnera přimějete k nějaké změně, ale ne proto, že by chtěl, ale protože k tomu byl donucen. A to nikdy nemůže vydržet dlouhodobě. Musí chtít sám.