Každý z nás má možnost se bránit proti nespravedlnosti. Alespoň já to tak vždycky měla.
Patřím k lidem, kteří se umí postavit zlu, když ho vidí. Měla jsem to tak celý život a většinou mi to pomohlo. Nikdy jsem nesnášela, pokud se někdo nad druhé povyšoval nebo se jim snažil nějak ublížit. A platilo to i pro pracovní prostředí.
Pravidelně si ji k sobě zvala
Pracovala jsem v jedné velké firmě, v ekonomickém oddělení. Celkem nás tam bylo patnáct. Dlouhá léta jsme měli dobrou šéfovou, ta však jednoho dne odešla do důchodu.
Na její místo nastoupila nová pracovnice, mladá žena jménem Eva, která už od pohledu nebudila příliš sympatie. Od začátku se chovala odměřeně.
Bylo evidentní, že se zaměřila na tu nejslabší v našem kolektivu, Ilonu, která byla svobodnou matkou a měla tichou a plachou povahu. Neušlo mi, že si ji k sobě Eva často volá.
Vždycky, když se z pohovoru Ilona vrátila, vypadala zaraženě a někdy měla i slzy v očích. Pochopila jsem, že si s ní musím popovídat a zjistit, co se děje. Tušila jsem, že jí nová vedoucí neříká asi nic povzbudivého.
Jednoho dne jsem se k ní připojila cestou z práce a zeptala se, co po ní vlastně Eva chce. Ilona se tvářila vyplašeně a zdálo se, že se bojí světit. Potom se ale rozpovídala.
Došlo jí, že nemá šanci
Eva si Ilonu vybrala k tomu, aby jí informovala o všem, co se v kanceláři děje – a také o tom, co si i o ní povídáme v její nepřítomnosti.
Šla na ni s výhrůžkou, že pokud nevyhoví jejímu přání, bude si muset hledat jinou práci, což by pro samoživitelku byla tragédie.
Cítila jsem, jak se mi pění krev v žilách. Já sama jsem ve firmě byla dost dlouho, takže jsem se nebála udělat riskantní krok. Dva dny nato se konala porada. Zeptala jsem se Evy, co je pravdivého na Iloniných slovech.
Eva zuřila, označila Ilonu za lhářku, ale když se podívala na nás, své podřízené, muselo jí dojít, že ji nikdo rád nemá. Ilonu už si nedovolila vyhodit, tím by jenom potvrdila vyřčená slova. Místo toho dala zanedlouho výpověď sama, a už jsme jí naštěstí nikdy neviděli.
Alena S. (55), Brno
Takový příběhy mi vždycky připomenou, že odvaha říct pravdu je super důležitá, a zvlášť, když jde o někoho slabšího v kolektivu.