Moje srdce zahořelo láskou, o které se mi už nesnilo. Když jsem poprvé uviděla Igora, v břiše mi začali poletovat motýlci jako zamlada.

Moje manželská story je jako klišé. S manželem jsme spolu přes dvacet let, vychovali jsme dvě děti, ale naše soužití v posledních pěti letech je takové, že žijeme vedle sebe, nikoli spolu. Náš vztah postrádá jakýkoli zvuk.

Manžel toho nikdy moc nenamluvil, ale poslední roky nekomunikuje takřka vůbec. Snažila jsem se mu vysvětlit, že potřebuji alespoň jednou do týdne nějaký náznak komunikace, ale bylo to jako házení hrachu na zeď. Nakonec jsem všechnu snahu vzdala a nějak se s tím smířila.

Pomocník přes ulici

Má lovestory s Igorem proběhla loni v létě, když soused od naproti rekonstruoval barák. Na stavbě makali tři dělníci – dva Slováci a jeden Ukrajinec – a práce jim šla dobře od ruky.

Se šichtou končili kolem osmé večer a pak zamířili do místní hospůdky na pivo a utopence. Ten den, kdy jsem s Igorem poprvé promluvila, tam byli také. Vracela jsem se domů ze supermarketu a kufr auta měla plný tašek.

Igor zrovna vycházel z hospody, když jsem nákup vytahovala. Ihned ke mně přiskočil a nabídl mi pomoc. „Taková drobná žena se nebude tahat s tak těžkým nákupem,“ řekl a s úsměvem vzal všechny tašky. „Děkuju, to je od vás moc milé. “ Igor mi odnesl tašky až k brance a popřál mi hezký večer.

Pozval mě na večeři

Druhý den jsem Igorovi přinesla jako poděkování domácí koláč. „To jste přeci nemusela, rád jsem vám pomohl a kdykoli pomůžu znovu.“ „Jste velmi laskavý. Mimochodem, jmenuji se Alena.“ „Co děláte večer, Aleno?

Zašla byste se mnou na večeři?“ „Moc ráda.“ „Dnes tu končím už kolem šesté. Mohl bych vás vyzvednout v sedm?“ Přikývla jsem. S úderem sedmé se ozval zvonek. Manželovi jsem řekla, že jdu se známým na večeři.

Pouze zabručel, ani se na mě nepodíval a dál sledoval v televizi sportovní zápas. Evidentně mu bylo jedno, kde a s kým trávím čas.

Koupání v rybníku

Večer s Igorem byl překrásný. Byli jsme na skvělé večeři, a pak jsme se šli projít k rybníku. Igor byl jemný, milý a krásně se mi s ním povídalo. Nebyl to hlupák, ale chytrý chlap se širokým rozhledem.

Procházeli jsme se kolem vody, když mě zničehonic napadlo svléknout si šaty a skočit do rybníka. Bylo to pošetilé, ale nemohla jsem si pomoci. Igor mě o chvilku později následoval. V rybníku jsme dováděli jako malé děti.

Křičeli jsme, cákali po sobě vodu, potápěli se, ale jen do chvíle, než Igor připlaval blíž a políbil mě. Pak už se dělo zcela něco jiného. A v průběhu dalších dvou měsíců se to opakovalo ještě několikrát. Pak Igor odjel a už jsem ho neviděla. Na chvíle s ním ale budu vzpomínat navždy.

Alena R. (46), Třeboň