První muž mi jen zahýbal, druhý ale prohýřil se svou milenkou celé dědictví a pak se chtěl vrátit. Proč jsem vzala toho lumpa na milost?

Vdávala jsem se příliš mladá a hodně naivní. Starala jsem se obětavě o malého synka, zatímco manžel si velmi aktivně odskakoval k milenkám.

Dokud to bylo v okruhu mých kamarádek a příbuzných, tak jsem to tolerovala, jakmile to ale přesáhlo hranice, začala jsem se konečně bát. Naše podivné manželství rychle skončilo.

Ten, kdo mi pomohl, ačkoliv se to jeví jako paradox, byl nejlepší kamarád mého manžela. Byl tak úžasný, že jsem se do něj musela zamilovat. Znovu jsem si oblékla bílý šat a uvěřila v lásku navždycky.

Synovi jsem přivedla domů nevlastního otce, se kterým si rozuměl. Můj druhý manžel se choval fantasticky, byl starostlivý a o jiné ženy nejevil zájem. Být šťastně vdaná mi ale nejspíš nebylo souzeno.

Bláznivě se zamiloval

Synek, který se nám narodil, už rozum bral a ten starší chodil do školy, když mi manžel sdělil tu strašnou novinu. Chystal se odejít. Ani si kufřík nesbalil. Přesunul se pouze do vedlejších dveří na jedné chodbě. Nemohla jsem tomu uvěřit!

Sousedku jsem znala od dětství! Se Soňou jsem chodila do třídy a pak na diskotéky a nakonec jsme si vzájemně hlídaly děti. Dá se říct, že jsem ji považovala za svou nejlepší kamarádku. Zůstala sama s malým dítětem, a tak jsem na ní brala ohledy.

Nad její laškování s mým prvním manželem jsem se povznesla. Proč to ale udělala znovu? Proč mi svedla i druhého muže? Možná za tím bylo dědictví, které po svých rodičích můj druhý manžel získal. Bláznivě se do rozesmáté eroticky vždy naladěné Soni zamiloval. Seděla jsem sama u opuštěného stolu a plakala.

Konečně Boží mlýny!

Je neuvěřitelné, jak dokáže čas ulámat i ty nejdrsnější hroty. Manžel byl i nadále milý a starostlivý – i ke svému nevlastního synovi. Pokračovali jsme v zájmu dětí v pravidelných návštěvách a akcích všeho druhu tak, jako by se nic nestalo.

A můj manžel nelenil a do našeho rodinného programu zapojit i svou přítelkyni – mou nejlepší kamarádku. Tak jsem byla blbá, jak mi říkali známí a příbuzní. Soňa vycítila příležitost užít si konečně života, dokud to ještě jde.

A tak manžela přesvědčila, že se spolu přestěhují do ciziny. Doma je prý nic dobrého stejně nečeká. To bylo něco pro manžela! Byl to nespolečenský člověk. Naprostý opak Soni, která byla vždycky do světa.

Nevadilo mi tolik, že s dědickým podílem nemyslel ani na svého vlastního syna, spíše mě mrzelo, že neuvidím, jak si bude v baru při obsluhování, takovou práci tam totiž měl, manžel počínat. Nasedli do letadla a jeli vstříc novému životu.

Problém na sebe nenechal dlouho čekat. Manžel se vrátil z cest velmi brzy. A jeho Sonička? Ta byla v zahraničí tak spokojená, že si našla perspektivnějšího přítele. Už zase fungujeme jako rodina, ale… jedna podstatná změna tu přece jen je.

Teď mám já svého milence, se kterým se čas od času scházím a žádné špatné svědomí vůči manželovi z toho rozhodně nemám.

Jiřina (64), Pardubice