Odhalit strašné tajemství se podařilo až za několik měsíců.

Ten děsivý příběh je už několik let starý, přesto mám stále husí kůži, kdykoliv si na ten pobyt v jednom maďarském kempu vzpomenu.

Pes mě táhl pryč

Byli jsme tehdy s manželem a dcerou na dovolené u Balatonu. Spali jsme ve stanu jako zamlada. Měli jsme s sebou i našeho vlčáka Nera. Právě s ním jsem se jednoho odpoledne vydala na procházku do nedalekého lesa.

Ušli jsme celkem dost kilometrů a pomalu jsme se vraceli směrem ke kempu, když jsem zaslechla naléhavý dětský pláč.

Nebylo jasné, jestli jde o chlapce nebo dívku, ale vzlykot byl velmi naléhavý. Snažila jsem se dopátrat, odkud ten pláč přichází. Marně. Nero, který by v podobné situaci jinak zuřivě štěkal, se choval podivně.

Vypadalo to, jako by se něčeho bál. Táhl mě odtamtud pryč. Po návratu do kempu jsem vše řekla manželovi i dceři. Šli jsme se na to místo podívat znovu, ale nic už se tam nestalo. Tři dny nato jsem tamtudy opět procházela – a vše se opakovalo!

Vysvětlení bylo šokující

Nedokázala jsem si tu mrazivou záhadu vysvětlit. Promluvila jsem si o tom i se správcem kempu, který pocházel ze Slovenska, a bylo možné se s ním dohovořit. Ani on ale netušil, o co by mohlo jít.

Až po několika měsících jsem dostala od správce mail na svoji adresu, odkud jsme si pobyt objednávali. Protože se podobná příhoda stala ještě dalším lidem, pozvali na ono místo senzibila.

Ten tvrdil, že je tam zakopané nějaké tělo. Policie pak skutečně našla pod zemí pohřbenou kostru – jednalo se o nějakého malého chlapce. Před lety tam muselo dojít ke strašnému zločinu, který nebyl odhalen.

A zůstal by utajen i nadále, kdyby se nestaly tak podivné věci. Duch toho dítěte si přál na zločin upozornit a několik lidí z toho dodnes má noční můry. Jestli se ten případ nakonec nějak vyšetřil, to už jsem se bohužel nedozvěděla.

Anna B. (60), Litoměřice