Události v reálném životě mají někdy děsivou předehru.

Poté, co jsem se rozvedla po pětadvacetiletém manželství, našla jsem si nového přítele. Radek byl hodný a tichý muž. Měl silnou vášeň pro fotografování.

Nové digitální přístroje ho nijak neuchvátily, dál se držel tradice a snímky si doma sám vyvolával v temné komoře.

Něco, co se vůbec nestalo

Radek mě často a rád fotil, takže jsme měli z nejrůznějších výletů po vlastech českých docela slušnou sbírku. Jednoho dne se ale stalo něco velmi podivného. Jindy tak klidný přítel na mě zavolal z temné komory, že mi za chvíli něco ukáže.

V jeho hlase bylo cítit skoro až úzkost, což mě znepokojilo. Když jsem mohla do komory vstoupit, zeptal se mě Radek, jestli jsem byla na nedávném výletu do Českého ráje ošklivě zraněná. Nerozuměla jsem, co tím myslí. Zranění se mi celý život vyhýbala.

Radek mi podal jednu fotku a já málem vykřikla nepříjemným překvapením. Na tom snímku jsem měla v obličeji tržnou ránu, ze které se řinula krev. Ani já, ani přítel jsme si na nic podobného nevzpomínali; o takovém zranění bychom samozřejmě věděli.

Radek se pak podíval na negativ. Záhada tím ještě narostla: na negativu nic takového jako na fotce nebylo!

Bylo to přesně jako na fotce!

Netušili jsme, co si o té příhodě máme myslet. Radek nechal fotku viset v komoře za kolíček na šňůře. K našemu dalšímu překvapení byla druhý den fotka v pořádku.

Mysleli jsme, že se nám to všechno zdálo nebo že se nějakým způsobem na obrázku ocitl kaz, který budil onen dojem. Jiné lidi by napadlo i strašidelné vysvětlení, ale my jsme na duchy nevěřili.

Týden nato mě srazil bezohledný cyklista, řítící se po chodníku, kde neměl co dělat. Upadla jsem obličejem na dlažbu a odnesla střet krvavým šrámem.

Ve chvíli, kdy Radek viděl následky zranění na vlastní oči, ihned mi sdělil, že to vypadá přesně tak, jako na té fotce. Opravdu to tak bylo a pro nás pro oba je to dodnes něco, pro co nemáme rozumné zdůvodnění!

Jarka K.(48), Olomouc