Manžel mi byl nevěrný s tou největší kozou z okolí. Oplatila jsem mu to už několikrát. On o tom sice neví, ale já z toho mám dobrý pocit satisfakce.
S Hynkem jsem byla v manželství téměř třiadvacet let, když jsem zjistila, že mi je manžel nevěrný. Nejhorší bylo, že jeho milenkou byla barmanka Irenka z naší hospody. S tou, která „nedala“ jen tomu, kdo si neřekl.
Avšak místo toho, abych si to s ním vyříkala, dala jsem na radu kamarádky a našla si milence.
Láska si nevybírá
Když jsme se s manželem dali dohromady, nikdo nevěřil, že nám to spolu vydrží. Mezi kamarády jsme měli přezdívku Kráska a zvíře. Já si mohla vybírat, zatímco manželovi říkali Žabák. Doháněl to ale svojí povahou.
Byl milý, přátelský, vtipný, chytrý, měl charisma. V každé společnosti byl tím, kdo ostatní bavil. A to mu vydrželo…
Pojala jsem podezření
Vzali jsme se, protože jsme museli. Byla jsem totiž těhotná. Tři měsíce po svatbě se nám narodila krásná holčička Anežka. Tři roky doma utekly jako voda a já se těšila do práce. Potřebovala jsem změnu. Zaměstnání jsem si ale moc neužila.
Anežka byla věčně nemocná a já s ní musela být doma. Ještě že nás manžel dokázal uživit. Tak běžel jeden rok za druhým. A co čert nechtěl, začala jsem mít jednoho dne podezření, že je manžel nějak podezřele často dlouho v práci. A nenapadlo mě nic lepšího než mu prolustrovat mobil.
Kamarádka měla na věc svůj názor
Pochopitelně jsem našla žhavé sms zprávy, a ještě k tomu od Irenky. Její smích mořské hyeny se nese z hospody městem každý den i v době nočního klidu. Ani neměl potřebu je vymazat.
Tak nevím, jestli mi tak věřil, nebo mě pokládal za hloupou, že si ničeho nevšimnu. Moje první reakce byla – rozvod! Pak se mi to ale rozleželo. Když to skončí, odpustím mu, pokusím se zapomenout a půjdeme dál. Třeba je nějaká vina i na mé straně.
Svěřila jsem se kamarádce, sama měla stejnou zkušenost, a ta mi řekla, že rozvést se umí každý blbec. Vždyť, kdo je dneska věrný? To, že se manžel zapomněl, není přece žádná tragedie. Řekla mi, ať si to zkusím sama a aspoň si budeme kvit.
Sympatický kolega
Přišlo mi to šílené, rozhodně jsem neměla v úmyslu někde někoho sbalit. Ale nejspíš ze mě vyzařovala nějaká zvláštní energie, jako že jsem k mání, protože se chytil Martin – kolega v práci. Zatím jsme se vždycky jen pozdravili.
On ale nějak vycítil příležitost, dal se se mnou do řeči a proč jsem prý taková smutná. A já blbka se rozbrečela…
Milenec z práce
Martin mě pozval do kavárny, ať mu všechno povím. Pravdu jsem mu neřekla, styděla jsem se, jen jsem se svěřila, že doma mi to neklape.
Byla jsem jako omámená a taky zmanipulovaná pomstychtivou kamarádkou, která svému manželovi zahýbala už několik let, a toužila mít nejspíš chápající spolupachatelku. A tak se ze mě a kolegy stali milenci.
Takhle to nejde věčně
Bylo to s ním hezké, ale rozhodně ne tak jako s mým mužem. Cítila jsem zadostiučinění, že jsem se manželovi pomstila za jeho nevěru. Nejdříve jsem se styděla, ale i přesto jsem se s milencem scházela dál. Byl rozvedený, mohli jsme chodit k němu.
Náš vztah trvá dodnes – už dva roky. Nemiluji ho, ale je mi s ním hezky, s ním zapomenu na manželovu nevěru. Ale říkám si, jestli bych to neměla ukončit a udělat si doma raději pořádek. Myslím si, že jedině upřímnost může naše manželství s Hynkem zachránit.
Blanka F. (47), Chomutov