Tyto svátky jara jsou v naší rodině zahaleny zvláštní magií. Vnesly nám do života vážné onemocnění a strach o život, následovaný tím největším štěstím, v jaké bych nikdy nedoufala.

Letos to bude deset let, kdy se začal odvíjet náš velikonoční příběh. Vidíte, další zajímavé výročí. Jenomže tenkrát se zdálo, že vůbec nebude co slavit.

Náš syn Honza dokončoval vysokou školu. My s manželem jsme se těšili, že se mu daří, studuje, co ho baví, a už v té době se začal stavět na vlastní nohy. Na částečný úvazek pracoval ve firmě, kam měl po promoci nastoupit naplno.

Zákeřné onemocnění

Moc jsem mu to přála, ale zároveň jsem se bála, jak zvládnu odchod jediného syna z domu. A pak se to stalo.

Právě o Velikonocích mu lékaři potvrdili vážnou nemoc. Zhroutil se nám svět a já Velikonoce, které jsem do té doby měla ráda, začala nenávidět.

Byl velmi statečný

I přes náročnou léčbu zvládal novou práci, nepropadal skepsi, a ještě se mi snažil vlít do žil optimismus.

Podařilo se mu to po dvanácti měsících, kdy přesně za rok od onoho verdiktu, v době Velikonoc, přišla úžasná zpráva, že se lékařům podařilo nemoc porazit a syn je opět zcela zdráv. A tak jsem tyto svátky vzala zpět na milost.

Ale dalším velikonočním oslavám jsem se z pověrčivosti bránila. Jenže Honza přišel začátkem jara s prosbou, abych přichystala dokonalou hostinu a připravila svátky tak, jak byl zvyklý z dětství.

Další radostná zpráva

Myslela jsem si, že si chce jen připomenout hezké chvíle. Ale důvod byl daleko větší, na Boží hod velikonoční nám přišel představit svou přítelkyni, kterou požádal o ruku. Kdybyste viděli ty jeho jiskřičky v očích, jak nás převezl.

Netušila jsem, že má vztah. A už vůbec ne, že uvažuje o svatbě. Samozřejmě jsme měli radost a se sympatickou nastávající snachou jsem začala plánovat svatební den.

Moc jsme si to obě užívaly. A víte co? Svatba se odehrála opět o Velikonocích, hned následující rok, na Bílou sobotu. Tehdy se tedy Velikonoce do našeho života zásadně promítly už počtvrté.

Honza si to tak naplánoval. Schválně si symbolicky s Alenkou vybrali toto datum, protože to pro nás pro všechny znamenalo výročí.

Náhoda, nebo osud?

Ale když se nám následující rok na Velikonoční pondělí narodila vnučka Alenka, tomu už jsme nikdo nemohli uvěřit.

Dnes už tedy Velikonoce velmi ráda slavím a s vnučkou i jejím mladším bratříčkem Honzíkem každý rok společně zdobíme vajíčka a připravujeme výzdobu k Velikonocům, ale zároveň i velkou rodinnou oslavu k Alenčiným narozeninám.

Alena H., 53 let, Aš