Pochybovali o bludných kamenech. Na jeden z nich pak narazili.

Ten příběh se stal mojí sestře Ireně a jejím přátelům, ale já mu pevně věřím, protože Irena stála vždy nohama pevně na zemi. Nějaké fantazie nebo výmysly k ní nikdy nepatřily.

Nepříjemné překvapení

Sestra se před lety s několika přáteli vydala na túru do hor. Vyprávěli si různé příhody, mimo jiné i o bludných kamenech. Nikdo ze skupiny na ně nevěřil. Neměli tušení, že je brzy podobná zkušenost čeká na vlastní kůži.

Dostali se na rozcestí, ze kterého vedly na vrchol jednoho kopce dvě stezky. Jedna z nich byla náročnější a delší, druhá kratší.

Skupina se rozdělila a sestra, která měla vždy dostatek energie, šla s několika dalšími lidmi tou delší cestou. Domnívali se, že druhá část lidí na ně bude už na vrcholu čekat.

Byli ale nepříjemně překvapeni, když tam i s menším zpožděním dorazili a nikde nikdo.

Signál v horách nebyl, takže nemohli ani lidem z druhé skupiny zavolat. Když už bylo čekání hodně dlouhé, začali být všichni nervózní. Uplynula hodina. Rozhodli se, že se vydají ztraceným lidem naproti.

Sestoupili až na původní křižovatku, ale nikoho nepotkali. To už byla opravdu záhada!

Byl to trest?

Stalo se to ještě dopoledne, takže nehrozilo, že by pak někdo někde bloudil ve tmě. Sestra a její skupina prošli znovu tu kratší stezku tam a zpátky. Byli už dost unavení a rozhodli se sejít dolů do údolí a přivolat nějakou pomoc. V té chvíli se objevili ztracení lidé.

Jejich vyprávění bylo šílené. Uprostřed cesty přešli přes velký plochý kámen podivné barvy. Od té chvíle neustále bloudili v kruhu a nemohli se z něho vymotat. Zdálo se jim, že se ocitli v nějakém jiném světě.

Byli přesvědčeni, že ten kámen byl bludný a možná je tak chtěly vyšší síly vytrestat za to, že o takových věcech předtím pochybovali.

Takhle mi to sestra vylíčila a opravdu nemám důvod jí nevěřit. Zajímavé bylo, že když se dva lidé z té první skupiny pokoušeli tajemný kámen najít, už na něj nenarazili!

Monika S. (58), Vsetín