V životě se můžeme stát svědky událostí, pro které nikdy nenajdeme vysvětlení.

Na chatu k řece Sázavě jsme většinou s Petrem, mým manželem jezdili společně. Jednoho jarního dne jsem se tam ale vydala předčasně sama, abych po zimě trochu uklidila. Petr měl za mnou přijet další den.

Už jsem skoro usínala

Všechno probíhalo bez problémů. Dorazila jsem na chatu po obědě a pustila se do úklidu. Okolní chaty byly prázdné, ve všední den a navíc na jaře sem nikdo nepřijel. Já jsem měla pro strach uděláno, i když nevím, jak bych se zachovala tváří v tvář lupičům.

Po setmění jsem ale musela čelit daleko horším věcem! Šla jsem si lehnout kolem půl desáté a těšila se, jak se v klidu vyspím. Oknem do pokoje zářil měsíc, tu noc byl silný úplněk. Už jsem skoro usínala, když jsem najednou zaslechla podivné zvuky.

Vzápětí jsem se vylekaně posadila na posteli. V jasném světle úplňku jsem viděla, jak se předměty kolem mě pohybují a vznášejí. Když se pak začala posunovat i velká skříň, s křikem jsem utekla z chaty ven. I na nedaleké louce jsem slyšela, jaký tam je hluk.

Manžel mi nevěřil

Asi po půl hodině všechno ztichlo. Věděla jsem, že jsem v chatové osadě sama a nikdo mi nepřijde na pomoc. Sebrala jsem odvahu a vrátila se zpátky. Uvnitř byl klid, ale po otočení vypínačem jsem zjistila, že celý vnitřek je kompletně přestavěný!

I hodně těžké kusy nábytku byly najednou na jiných místech. Usnula jsem únavou až nad ránem. Když druhý den dorazil manžel, nevěřil mi, co jsem prožila.

Na žádné tajemné jevy nevěřil a dokonce mě podezříval, že je to ode mě vtip, který jsem na něj vymyslela s nějakými kamarády.

Bylo mu samozřejmě jasné, že bych se svými fyzickými dispozicemi nezvládla přemístit všechen nábytek.

Já sama dodnes netuším, co za těmi strašidelnými jevy onu noc stálo. Vím ale stoprocentně, že síly, které to všechno způsobily, nebyly z tohoto světa!

Martina G. (48), Praha