Chtěla jsem pomoci cizí ženě, ale přineslo mi to nakonec zklamání.

Pravidelně chodívám dělat větší týdenní nákup do některého ze supermarketů. Jednoho dne jsem si povšimla mladé ženy s asi šestiletým synkem. Měla s sebou pouze malý košík.

Místo do něj si ale pár věcí strčila do kapes bundy. Přemýšlela jsem, jak mám reagovat a jestli chci na zlodějku upozornit. Váhala jsem ale jen chvilku.

Prosila mě, ať nic neoznamuji

Nejsem z těch, kdo by hned na druhé donášeli. Spíš mi dost vadilo, že ta žena dává špatný příklad svému dítěti. Proto jsem k ní pomalu přistoupila a tiše jsem jí řekla, že vím, co skrývá po kapsách.

Polekala se a začala mě úpěnlivě prosit, ať nic neoznamuji, že všechno vrátí na místo. Slíbila jsem jí to, nicméně chtěla jsem znát důvod jejího chování.

Sdělila mi to, co jsem víceméně očekávala: jako samoživitelka prostě nevychází s penězi, tím spíš, že bývalý manžel má problém s alimenty. Trochu jsem jí promluvila do duše. Koukala na mě jako hromádka neštěstí, až mi jí bylo líto.

Měla jsem u sebe větší hotovost, tak jsem vyndala peněženku a podala jí pětisetkorunovou bankovku. Děkovala se slzami v očích a mě hřálo u srdce, že jsem udělala dobrý skutek.

Došlo mi to až u pokladny

Viděla jsem, jak ta žena naplnila košík potravinami a zamířila k pokladnám. Já jsem s vozíkem pokračovala v nákupu. Za čtvrt hodiny jsem byla u pokladny i já. Automaticky jsem sáhla po peněžence a polil mě studený pot.

V kapse jsem ji nenašla. Zoufale jsem prohledávala kapsy i vozík, jestli tam náhodou nespadla. Potom jsem si uvědomila, že ta neznámá žena viděla, kam si peněženku dávám.

Nějakým způsobem mě pak okradla. Mám to zařízené tak, že osobní doklady a platební karty nosím zvlášť, takže jsem se vyhnula ostudě při placení.

Přineslo mi to ale velké zklamání a pochopila jsem ironii rčení, že každý dobrý skutek bývá po zásluze potrestán. Příště si opravdu rozmyslím, než v sobě probudím s někým nějaký soucit.

Anna R. (59), Praha