Během noční cesty od kamarádky jsem prožila chvíle hrůzy.

Po letech jsem se rozhodla navštívit dávnou spolužačku. Bydlela v malé vesnici na Moravě. Spojila jsem tu návštěvu s pracovní cestou. Ubytovala jsem se v hotelu ve městě a jeden den věnovala našemu setkání. Zpátky do hotelu jsem se vracela posledním nočním motorovým vlakem.

Nemělo to obličej!

Byl nevlídný podzimní pozdní večer. Panovalo chladné počasí a trochu mrholilo. Viděla jsem, že do prvního vagonu soupravy nastupují nějací opilci, takže jsem radši zamířila do druhého vozu.

Ten nebyl vytopený, ale pro těch dvacet minut jízdy jsem dala přednost zimě před možným obtěžováním ze strany opilých mužů.

Netušila jsem, že zažiji mnohem větší hrůzu. Seděla jsem tam sama. Vlak se dal do pohybu a pomalu projížděl noční zalesněnou krajinou. Dívala jsem se ven, i když vlastně nebylo nic vidět.

Náhle jsem strnula. Za oknem se ukázala nějaká postava, která se vznášela podél jedoucího vlaku. Neměla tvář, jen černé vlasy kolem beztvarého obličeje a byla celá v bílém!

Dozvuky dávného neštěstí

V první chvíli jsem chtěla jít zatáhnout za záchrannou brzdu. To byl samozřejmě nesmyslný nápad; navíc jakmile jsem vstala ze sedadla, přízrak za oknem zmizel. Objevil se znovu, když jsem se posadila zpátky.

Byla jsem vyděšená a litovala jsem, že jsem nenastoupila do prvního vozu. Projížděli jsme malou vesnicí a zastavili v zastávce. Otevřely se dveře a vstoupil průvodčí. Viděl moji bledou a vyděšenou tvář.

Rázem mu bylo jasné, čeho jsem byla svědkem. Vyprávěl mi, že před mnoha lety se na této trati stalo neštěstí, když noční vlak vjel do skupiny mladých lidí, kteří si krátili cestu po kolejích.

Jedna dívka zemřela a její duch se od té doby občas zjevuje právě v čas, kdy se tehdy tragédie stala. To vysvětlení mě uklidnilo jenom trochu – v noci jsem pak na hotelu nemohla usnout. Občas si na ten přízrak vzpomenu a vždy mnou projede mrazivé zachvění.

Magda B. (62), Praha