Kdo byla ta žena, která se u naší studánky zjevovala? Podala mi zázračnou vodu a beze slova zmizela.
Ráda jsem jezdila k prarodičům na vesnici a trávila u nich prázdniny. Babička byla už hodně nemocná a já ji ošetřovala. Vařila jsem jí čaje, pomáhala jí vstát a šla s ní na zahradu pod lípu, kde měla lavičku.
Ráda na ní seděla a dívala se, jak kolem poletují motýli a poslouchala, jak zpívají ptáci. Dědeček byl vitální, zatímco babička jen stěží došla na dvůr, děda ještě dokázal posekat zahradu, nakrmit zvířata a odpoledne vyrazit do místní hospody.
Samozřejmě byl rád, když jsem přijela, protože jsem zastala mnoho ze starostí, které s babičkou měl.
Běž pro vodu!
Tehdy jsem byla zase u prarodičů na prázdninách, a dostala tam ošklivou střevní virózu. Bylo mi opravdu zle. O babičku jsem se proto nedokázala tak starat a děda měl tehdy zrovna nohu v sádře, protože spadl z holubníku.
Leželi jsme ten pátek doma všichni jako lazaři, když mě babička poslala ke studánce, která se skrývala v koutě zahrady ve vysoké trávě. Tvrdila, že voda z ní je zázračná, ale má se pít pouze, když je nejhůř!
Dobrá víla?
Myslela jsem si o tom svoje, ale babičku jsem poslechla. Vzala jsem džbán a vyrazila do vysoké trávy, kde se nikdy nesekalo. Marně jsem pátrala po studánce. Už jsem chtěla odejít, když mi kdosi sáhl zlehka na rameno.
Otočila jsem se a přede mnou stála krásná, neznámá dívka. Štíhlá jako proutek a téměř průsvitná. Vzala bez jediného slova můj džbán, udělala několik kroků v tom vysokém porostu, sklonila se a pak mi džbán, naplněný vodou, vrátila.
Neřekla ani slovo, na mé otázky nereagovala. Poděkovala jsem tedy, a šla domů. Když jsem to babičce vyprávěla, tvrdila, že to byla víla, co studánku chrání. Někdy ji prý slýchá, jak hraje na píšťalku z vrbové větvičky. Ať už to bylo jakkoli, ta voda mi tehdy opravdu pomohla!
Dana (63), Jičín
To mi připomíná pohádky, které ráda čtu. Občas máme kolem sebe síly, které nejsou hned vidět. Věřím, že víly existují!
Takové hezké příběhy se dneska už moc nevidí. Je pěkné, jak tradice a pověsti mají své místo i dnes.
Wow, to je fakt magický příběh! Ten pocit, když se zjeví někdo nečekanej a pomůže ti… Možná tam mám vyrazit na trénink a zkusit štěstí u tý studánky.