Moji nejlepší přítelkyni opustil manžel i s malou dcerou. Abych jí pomohla rozvod překonat, nabídla jsem jí přístřeší. Ona pak odešla i s mým manželem.

Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán. Anebo také: Za blbost se platí! Jak dobře tato slova vystihují to, k čemu došlo mezi mnou a mojí tehdy nejlepší kamarádkou. Martinu opustil manžel zcela bezohledným a necitlivým způsobem. Všechno sluncem zalité, nikde ani mráček a najednou byl konec.

Jednoho dne přišla z práce, manžel na ni čekala v předsíni i se sbalenými kufry. „Takhle s tebou už dál žít nechci,“ sdělil bez emocí a bouchnul dveřmi. Martina se zhroutila. Následovaly proudy slz, pocity plné beznaděje a deprese. Jak moc jsem ji litovala!!!

Vzala jsem ji k nám

Vzhledem k tomu, že Martina měla s Frantou malou holčičku, rozhodla jsem se, že je obě na přechodnou dobu vezmu k nám. „Holky, na chvíli se nastěhujete k nám.

A až bude zase lépe, můžete se vrátit k sobě domů,“ rozhodla jsem tenkrát ve snaze kamarádku podpořit.

Můj Luděk neměl nic proti. Stejně se domů chodil jen vyspat. Holky s námi zůstaly déle, než jsem měla v plánu. Martina se ale snažila a pomáhala mi s úklidem. Postupně se začala zase usmívat a pomalu se vracela do života. Opět se začala líčit a pečovat o sebe. Já na tyhle věci nikdy moc nebyla.

Jsem spíš sportovní ženská, co dává přirozenost přirozenosti. Z manželského vyrovnání dostala i pěknou částku, a tak nelitovala peněz, které do sebe s chutí investovala. Nakoupila si nádherné kousky oblečení, zašla si ke kadeřnici a vypadala skvostně.

Našla jsem je v posteli

Já v té době v práci snad i bydlela, protože mě čekalo povýšení. Jak jsem měla tušit, že právě to náramně vyhovovalo jak mé kamarádce, tak mému manželovi?

Myslela jsem, že Martina už čeká jen na předání bytu, aby se mohla přestěhovat do nového, kde započne i s dcerou nový život.

Dokonce jsem byla i trochu smutná, že už u nás nebudou, protože to byla ona, kdo převzal všechny mé domácí povinnosti, které jsem v posledních dnech kvůli práci nestíhala.

Jednou jsem utekla z večírku dřív, protože jsem už únavou téměř neviděla a toužila jsem jen po tom, jak padnu do své postele a konečně se vyspím. Má postel ale byla obsazená. V mé ložnici, pod mým Luďkem, ležela Martina v rouše Evině.

Oba mě opustili beze slova

Ani jeden se mi neomluvil. Luděk jen procedil, že je to s Martinou vážné a že jakmile jim bude byt předán, odstěhují se společně. Protože si oba nepřejí nic jiného. Skutečně odešel, ani neprojevil soucit, neomluvil se, prostě nic.

Pár dní nato jsem se ocitla na psychiatrické léčebné s pocitem absolutního vyhoření a s krvácející ranou v srdci, která bolí jako čert. Kromě manžela jsem přišla i o svoji, kdysi nejlepší, kamarádku.

Dlouhé dny jsem z hlavy nemohla vytěsnit vzpomínku na jejich propletená nahá těla v naší posteli.

Čas zhojí všechny rány

Nebylo to sice snadné, ale i má rána v srdci se zhojila. Po zradě nejbližších mi ale zůstaly ohromné zkušenosti. Jen nevím, jestli jsou mi k užitku. Po dvou drsných zkušenostech, Martinině i mé, se mi už nechce navazovat žádný vztah.

Mám dobrou práci ve které jsem úspěšná a na singl život jsem si už zvykla. Proč bych tedy měla znova riskovat? S chlapama jsem si už užila dost!

Dana H. (51), Třebíč