Moc mě trápí, že se náš Toník poslední dobou extrémně bojí, všude vidí strašidla a různé obludy. Myslím, že to je následek filmů, které mu rodiče dovolují sledovat.
Toníkovi bude šest let, v září půjde školy a letos v únoru mu přibyla malá sestřička Nikolka.Jeho strach začínal velice nenápadně, přestal si sám chodit hrát do svého pokojíčku v patře. A nakonec nechtěl chodit sám na záchod.
Bydlíme ve velkém domě já, manžel a dcera s rodinou. Nás dům je docela pozitivně laděný.Dcera vnukovi navrhla, aby si přitom zpíval, což chvíli fungovalo. Bojí se spát sám Dříve spával bez problémů ve svém pokoji.
V létě jsem mu povolila spát se mnou v posteli, když byl manžel v lázních. Protože má Toník rád společnost, mysleli jsme si, že se mu bude líbit ve školce.Je hned s každým dítětem kamarád a nikdy se před cizími lidmi nestyděl.
Vyzvedávali jsme ho nejdřív po obědě a po třech týdnech jsme ho tam nechali do odpoledne. Pak se mu ale stala při odpoledním spaní nehoda – počural se.Dozvěděli jsme se to až druhý den, když učitelka ze školky volala, že Toník nechce spát a strašně pláče.
Ať si ho vyzvedneme. V noci dostal horečku a vzápětí zánět močového měchýře. Byl nějakou dobu doma a pak jsme ho do školky dostali jen s obtížemi.A to pouze do oběda.
Sestřičku má rád
V únoru šla dcera na plánovaný císařský řez, Toník byl týden se mnou a dědou, a pak s tatínkem, než dceru s Nikolkou propustili z porodnice.
Toník se na sestřičku těšil, povídal si s bříškem a nakonec i vymyslel pro sestřičku jméno.Nikolku miluje, neustále ji pusinkuje, zpívá jí a všelijak pomáhá. Nemyslíme si, že na ni žárlí. Snažíme se mu všichni věnovat dostatek pozornosti.
Jeho strach je ale opravdu extrémní. Nechce jít sám na záchod, raději se pomočí.Spí se mnou v posteli a přes den ho máme všichni jako ocásek.
Když přijel jeho osmiletý bratranec Jindra, nechtěl se s ním dívat na televizi ve svém pokoji bez přítomnosti dospělého. Když se ozve nějaký nenadálý zvuk nebo zaštěká pes, Toník úplně ztuhne a rozklepe se strachy.Tvrdí, že jsou všude strašidla.
Samozřejmě jsme mu nesčetněkrát vysvětlovali, že nic takového neexistuje, že je doma v bezpečí, že nás hlídá pes, dokonce jsem si s ním malovala ochranné amulety. Nic nepomáhá… S Toníka nám roste před očima vyděšený, psychicky labilní strašpytel.
Zdena (63), Aš .
