To, že vám někdo bere sílu proti vaší vůli, se dost špatně dokazuje.

Už od první chvíle, kdy k nám do firmy ten muž nastoupil, jsem z něho měla divný pocit. Nebyla jsem sama, při rozhovoru s kolegyní Evou jsme dospěly ke stejnému názoru:

nový manažer působil hodně nesympaticky a jeho pichlavý a pronikavý pohled nedělal dobře na duši.

Nemoc po dvaceti letech

Jmenoval se Švásta, bylo mu kolem čtyřiceti a jak jsme se s Evou shodly, klidně by ve filmech mohl hrát upíra. To jsem ještě netušila, že to přirovnání je možná opravdu trefné.

Protože jsem se s novým manažerem musela kvůli pracovním záležitostem denně setkávat, neušlo mi, jak upřeně se na mě vždy dívá. Měla jsem z toho vysloveně mravenčení po těle, jako by do mě někdo pouštěl elektrický proud. Těm setkáním se ale nedalo vyhnout.

Za dva týdny jsem onemocněla. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale dvacet let předtím mě nikdy netrápily žádné zdravotní problémy. Nyní jsem se cítila zesláblá, dostala jsem horečky a bolelo mě celé tělo.

Lékařka to považovala za běžnou chřipku, ale já jsem věděla, že to tak není. Do spojitosti s manažerem Švástou jsem si to dala až poté, kdy stejné příznaky měla Eva, která mě v době mého onemocnění zastupovala.

Raději jsme změnily firmu

Evu jsem pak navštívila doma. Shodly jsme se, že nový manažer je opravdu zloděj energie. Potvrdilo se nám to i v dalších týdnech, poté, co se Eva vrátila do práce. Postupně onemocněli i další lidé, kteří se stýkali se Švástou.

Nejhorší bylo, že na naše podezření neexistovaly žádné důkazy. Když jsme pak krátce po sobě znovu onemocněly jak já, tak Eva, rozhodly jsme se, že dáme výpověď. Pravý důvod jsme samozřejmě neuvedly. Našly jsme si místo v jiné firmě.

Pamatuji si na den, kdy jsme odcházely. Manažer se na nás ještě naposledy podíval a nám bylo jasné, že ví, co si o něm myslíme. A ten jeho zlý úsměv, kterým nás doprovázel, mě děsí ještě dnes, kdykoliv si na to vzpomenu.

Renata L. (49), Brno