Znaly jsme se od mládí a dobře jsme si rozuměly. Netušila jsem, že se někdo může tak moc změnit k horšímu…

Během svého života člověk potká spoustu lidí, ale s některými to „táhne“ dlouhá léta. To byl i případ Moniky, se kterou jsem se znala už od středoškolských let. Prožily jsme spolu spoustu věcí a věděly jsme o sobě téměř vše.

V životě se jí moc nedařilo

S Monikou jsme si navzájem byly za svědky na svatbě. Já jsem měla při volbě partnera šťastnější ruku. V Davidovi jsem našla spolehlivého manžela, se kterým jsem měla dvě děti. Monika na tom byla podstatně hůř.

Rozvedla se za dva roky a hned se znovu vdala, jenže podruhé to dopadlo ještě hůř. Na třetí manželství si potom pár let počkala, ale nikdy jsem neměla pocit, že by byla šťastná.

Pokud by nás dvě někdo srovnal, viděl by, že já jsem v pohodě, zatímco Monika prohrává, kde se dá. Měla problémy i se synem, který si našel špatnou partu a odešel z domova. Její manželství bylo chladné a práce ji nebavila.

Uvědomila jsem si, že jsem pro kamarádku vlastně už jen vrbou nebo hromosvodem na její stížnosti, jak ji život trestá. Jednoho dne mi ale bohužel začala i závidět.

Všechno vyvrcholilo velkou hádkou

Monika nás chodila pravidelně navštěvovat, bez manžela. Neušlo mi, jak začala být útočná a hysterická. Vadily jí věci, do kterých jí vlastně nic nebylo. Vyčítala mi, co nosím za oblečení a ptala se Davida, jestli mu to nevadí. Na pohoštění, které jsem jí nabídla, vždycky našla nějakou vadu.

Naše dcera si později našla přítele Asiata, žijícího v Česku. Tehdy se Monika vyjádřila vulgárně a rasisticky. Ostře jsme se pohádaly. Nestačila jsem se divit, co od ní všechno slyším. Po tolika letech přátelství jsme najednou stály proti sobě. Řekla jsem jí také svoje a ona se urazila.

Přestaly jsme spolu komunikovat. Ač nerada, musela jsem jí vymazat ze svého života. Dnes o ní mám jen zprostředkované zprávy – je prý sama a pije. Nevím, jak její život dopadne, ale každý nese odpovědnost sám za sebe. A každý to má takové, jaké si to udělá!

Iveta N. (60), Brno