Svým příběhem bych ráda dodala odvahu lidem, kteří trpí a myslí si, že není žádné východisko.

Většinu svého života jsem bojovala s depresemi, ze kterých mi často nepomáhaly ani prášky nebo jiné způsoby léčby. Na každém kroku mě potkávaly problémy nebo nějaké neštěstí. Měla jsem dojem, že co se může pokazit, to se vždy pokazí.

Ze dvou možností jsem vždy zvolila tu chybnou. Byla jsem z toho zoufalá. Prožila jsem několik vztahů, ale žádný z nich nevedl k manželství nebo k založení rodiny. Zůstalo mi vlastně jen pár kamarádek. Ty věděly, jak na tom jsem, a zacházely se mnou jako s porcelánovou panenkou.

Věděl o mně všechno

Můj stav se radikálně zhoršil, když mě jednoho dne v obchodě okradli o peněženku i o doklady. Tehdy jsem cítila, že je toho opravdu příliš a zhroutila jsem se. Péče o mě se ujala moje nejlepší kamarádka Monika. Ta mi řekla, že se doslechla o člověku, který by mi snad mohl pomoci.

Neměla jsem ani sílu se podobnému návrhu bránit. Proto Monika přivedla asi čtyřicetiletého, záhadně vypadajícího muže. Nepůsobil ale nijak nepříznivě, naopak jsem k němu okamžitě pocítila důvěru.

Hned na začátku mě překvapil, protože mi řekl několik důležitých věcí, o kterých jsem věděla jen já sama.

Od Moniky se je proto dozvědět nemohl. Prohlásil, že se mě pokusí „odblokovat“. Netušila jsem, co tím má na mysli, ale kamarádka mě ujistila, že se mohu cítit bezpečně.

Všechno pak spočívalo v tom, že jsem zavřela oči a líčila jsem spontánně to, co si myslím a co cítím. Připadala jsem si jako v transu.

Dvě hodiny mi změnily život

Ačkoliv to zní neuvěřitelně, skutečně jsem se dozvěděla příčiny svých potíží. Pochopila jsem také, proč jsem musela v mládí podstoupit operaci vaječníků, kvůli které jsem ztratila možnost stát se matkou.

Jednou z věcí, které ovlivňovaly můj život, bylo údajně i to, že si moji rodiče velmi přáli, aby se jim narodil chlapec. Proto jsem si prý nedokázala připustit své ženství a zůstala jsem uvězněná někde „mezi“.

Dozvěděla jsem se, že vztah jsem si nemohla najít proto, že jsem kdysi v minulém životě slíbila svoji lásku jednomu muži. Ten si pro ni přišel až do tohoto mého života, dokonce jsem viděla i jeho tvář.

Dále jsem se dozvěděla, proč se mi lepí smůla na paty. Po dvou hodinách, když jsem si takto prošla celý svůj život a čistila své vnitřní orgány, jsem se probrala jako úplně nový člověk.

Přestala jsem se litovat

Nejspíš si řeknete, že je to nějaký „šamanismus“ nebo výmysl, ale mně tenhle člověk opravdu pomohl a vrátil mi chuť do života. Všechno v životě má své příčiny a nějaký původ.

Naučila jsem se neslibovat nikomu nic, co nemohu splnit, protože nedodržené sliby každého člověka jednoho dne dohoní.

Je lépe říkat „udělám všechno, co budu moct“ než „slibuji ti to“. Celý příběh zní asi až příliš iracionálně. Právě proto to znamenalo úplný přelom v mém životě, protože jsem velmi racionálně založený člověk a jen tak něčemu neuvěřím. Tohle mě ale opravdu přesvědčilo.

Když léčitel odcházel, řekl mi, že se nemám divit mužskému zájmu a že si brzy někoho najdu. Skutečně se tak stalo. Týden po léčitelově návštěvě jsem se seznámila s jedním vdovcem, se kterým jsem dodnes.

O tom, jak mě změnilo to „odblokování“, jsem mu nevyprávěla, vím ale dobře, že kdybych bývala zůstala taková, jaká jsem byla, nikdy bychom se nedali dohromady. Přestala jsem se litovat a začala jsem věřit, že v životě může být i dobře.

Netvrdím, že se ze mě od té doby stal nenapravitelný optimista a že mi nyní všechno pro změnu vychází jako po másle. Je to ovšem neporovnatelně lepší než v předcházejících letech.

Anna B., (56), Olomouc