Dárek k narozeninám změnil babičce život k nepoznání. Karty nedá z ruky a my se jejích věšteb začínáme bát.
Otázku, čím udělat babičce radost k narozeninám, jsem řešila každý rok. Babičce táhlo na sedmdesát a z mého pohledu měla všechno. Nové zařízení do bytu, hezké elektro kolo a dokonce i počítač, na kterém to uměla snad lépe, než já.
Do lázní jsem ji s mými rodiči poslala loni a nadšená nebyla. „Tohle už mi nikdy nedělejte! Byla to otrava, mezi samými starými lidmi. Kdo má stále ty nářky poslouchat? Samé nemoci, samé tragédie, šla mi z toho už hlava kolem!“ durdila se hned po příjezdu. Mrzelo nás to, protože čtrnáctidenní pobyt stál hotový majlant.
Začalo to dárkem
Ani nějakou dovolenou k moři jsme se také netroufli koupit a víkendový pobyt někde v hotýlku si pravidelně dopřávala sama. „Není to tak drahé, když si počíháte na slevy, smála se a dodala: „Já mám času dost, tak vždycky najdu něco výhodného.
“ Měla pravdu, jenže to mi můj problém s dárkem nevyřešilo. Ať jsem přemýšlela, jak jsem chtěla, nic mě nenapadlo. Nakonec jsem jí koupila permanentku do místního divadla. Byla jsem přesvědčená, že tenhle dárek bude ten pravý, ale chtělo to něco k tomu.
Nějakou maličkost, aby si měla co prohlížet a ne jen koukala na obálku s jedním papírem. Nebyla bych vnučka svojí babičky, kdybych neprohlédla internet. Tam mi padnul do oka inzerát, nabízející vykládací karty pro začátečníky.
Oslava se vyvedla
„To je ono! Bude legrace,“ řekla jsem si a hned ty karty objednala. Přišly v krásném dárkovém balení a já už se těšila, co bude babička říkat. Oslava se vyvedla. Všichni jsme si pochutnali na dortu a dalším pohoštění.
Když konečně došlo na rozbalování dárků, byla babička nadšením bez sebe. „Víte, že už jsem si kolikrát říkala, že bych to měla zkusit? Cítím v sobě nějaké nadání pro předvídání budoucnosti!“ tvrdila a hned se dala do pročítání návodu.
Mysleli jsme, že si dělá legraci, aby nás potěšila, ale ona to myslela vážně. Já jí posloužila jako pokusný králík. Byla jsem první klient. „Máš to nahnuté. Zítra se ti stane úraz a rozejdeš se s partnerem!“ předpověděla mi a kývala u toho důležitě hlavou. Jakoby vykládala karty odjakživa!
Bere věštby vážně
Nevěřila jsem jí ani slovo, ale na její věštbu jsem si hned ráno vzpomněla. Opařila jsem se vařící vodou, když jsem si ve spěchu zalévala kávu. „Musíme si promluvit, ale až večer!“ oznámil mi můj dlouholetý partner s vážnou tváří a já se lekla.
Chce se rozejít! Celý den se mnou nebylo nic do činění. Bylo mi úplně špatně. Co když má babička pravdu? V poledne mi zavolala mamka: „Ty, Evičko, víš, jak mi babička vyvěštila, že vyhraji nějaké peníze.
Nebudeš tomu věřit, ale já si kvůli ní koupila los a vyhrála jsem tisícovku! To se mi nikdy nestalo!“ Z toho telefonátu mi bylo úplně zle. „Dneska se s mým Ríšou rozejdeme, to je jasné. Jak bych to mohla ještě zvrátit?“ ptala jsem se v duchu sama sebe.
Nestačil zírat
Vzala jsem si rychle na odpoledne volno a vyrazila do města. Koupila jsem si ty nejhezčí šaty, co měli. Zašla jsem ke kadeřníkovi a taky na nehty. Nechala jsem si udělat rudé a vyzývavé. Z šedé myšky, kterou jsem vždycky byla, se stala úplná dračice.
Připadal jsem si trochu trapně, ale co. Účel světí prostředky! Uvařit jsem už nestihla, ale objednala jsem pizzu a víno. Donáška přímo do domu. Když se přítel konečně objevil ve dveřích, přivítala jsem ho v plné zbroji.
Vůně se za mnou táhla snad kilometr daleko. V jeho očích jsem uviděla úžas. Překvapení. Dokonce ohromení! „Teda, páni. Nestačím zírat!
Co řekne babička?
Přemýšlel jsem o rozchodu. Moc tě miluji, ale měl jsem pocit, že ty mě ne. V poslední době jako bych neexistoval. Byl jsem přesvědčený, že máš jiného! Tak jsem tě chtěl předejít a dát ti kopačky jako první…“ přiznal.
Byla jsem z toho úplně vykolejená. Jak si tohle mohl myslet! Ale měl tak trochu pravdu. Brala jsem ho jako samozřejmost a vůbec se nesnažila získat jeho přízeň. A tak díky babičce a jejímu varování jsem si zachránila vztah.
Přítel mě dokonce po mnoha letech konečně požádal o ruku. Chystáme svatbu. Čekáme, až babička podle karet určí nejvhodnější datum! Její věštby bereme vážně a dokonce se tak trochu bojíme, co zase vyvěstí. Vždycky totiž dojde na její slova. Ještě se nespletla ani jednou!
Alena T. (49), Náchodsko