Vzpomínka na dávného kamaráda získala nový význam.

Po šedesátce jsem se začala hodně ve vzpomínkách vracet do minulosti. Připomínala jsem si všechno pěkné, co se mi v životě přihodilo.

Patřilo k tomu prohlížení starých fotografií a vybavování si různých zážitků. V mládí jsem byla i pilnou čtenářkou a tak jsem se rozhodla znovu si přečíst své tehdy oblíbené knihy.

Byla to zvláštní náhoda

Spoustu knih z té doby už jsem neměla, takže jsem se je snažila shánět. Navštívila jsem proto několik antikvariátů. Podařilo se mi skoro všechny sehnat.

U jedné z knížek jsem pak prožila hodně zvláštní pocit, protože se mi dostal do ruky přesně ten výtisk, který jsem kdysi měla.

Označovala jsem si své knihy nenápadným monogramem na poslední stránce, takže jsem měla v tomto směru jistotu. Když jsem doma knihou listovala, vzpomněla jsem si přitom na Štěpána, kluka, který bydlel o dvě ulice dál a se kterým jsme byli dobří kamarádi.

Celou dobu středoškolského studia jsme si knížky půjčovali a povídali si o nich. Poté, co šel studovat vysokou školu do Brna, se naše cesty rozdělily.

Opravdu mě miloval

Pustila jsem se do čtení knihy. Když jsem došla na třicátou stranu, všimla jsem si vybledlého vzkazu, který tam někdo napsal. Jednalo se o velmi drobné písmo a já jsem si na něj nepamatovala. Přečetla jsem si ho a málem se mi zastavil dech.

Bylo to kratičké vyznání lásky, které mi tam napsal Štěpán. Došlo mi, že tenkrát v mládí byl do mě opravdu zamilovaný, i když mi to nikdy neřekl do očí. Měli jsme k sobě hodně blízko. Najednou mi bylo líto, že jsme se jeden druhému v životě ztratili.

Štěpán měl naštěstí velmi neobvyklé příjmení a já jsem doufala, že se mi ho podaří najít a zjistit, jak se mu v životě dařilo. Nedalo to takovou práci, ale rozesmutnilo mě to k slzám.

Ukázalo se, že Štěpán je už řadu let po smrti, prohrál boj s těžkou nemocí. Knížku, do které mi kdysi napsal milostný vzkaz, mám dnes na poličce vystavenou před ostatními…

Jana K. (63), Praha