Na svou první dovolenou v zahraničí jsem se velmi těšila. Všechno nasvědčovalo tomu, že dny volna budou nádherné. V noci však udeřil sen, který se vracel vždy ve stejnou hodinu.

Před dvaceti lety jsem jela s dcerkou do Bulharska. Byl to můj první výlet k moři. Pohled na moře mě fascinoval, strávily jsme u něj celý první den a proto jsem spala klidně a uvolněně. Druhý den jsme prošly městečko a opět skončily na pláži.

Večer jsem usínala spokojená a šťastná. Zdál se mi však neuvěřitelný sen. Nacházela jsem se v jakési hradní pevnosti. Tmavé stěny, osvětlené pouze loučemi, byly vlhké.

Procházela jsem s kýmsi spoře osvětlenou chodbou na světlejší prostranství, k němuž vedlo příkré schodiště. Nevím, zda můj společník byl muž nebo žena. Náhle jsme uslyšeli lomoz a křik.

Na konci schodiště se před námi otevřely široké dřevěné dveře a objevilo se několik postav.

Nemohla jsem dýchat

Můj společník mnou trhl směrem pod schodiště a vlastním tělem mě tlačil hlouběji do přítmí. V průzoru před námi se shromáždilo několik mužů, kteří řvali a surově smýkali jinými svázanými muži. Zřetelně jsem rozeznávala jejich zarostlé divoké tváře.

Všichni drželi dlouhé meče. Neustále vykřikovali a bodali do zajatců ležících na zemi, až naříkali bolestí. Byla jsem ochromená šíleným strachem a zoufalou bolestí v prsou.

Přesto jsem dál fascinovaně hleděla na meče propichující těla a stále mnou procházela neuvěřitelná fyzická i psychická bolest. Byla tak nepředstavitelná, že jsem se probudila. Ležela jsem vedle dcerky celá zpocená a sotva jsem popadala dech.

Co to proboha bylo za hloupost? Honilo se mi hlavou. Hleděla jsem do tmy a snažila se rychle myslet na něco pěkného, abych brzy zase usnula.

Po chvíli se mi to podařilo, ale jako mávnutím kouzelného proutku jsem se vrátila na ono hrozné místo a opět prožívala neuvěřitelný děs. Znovu jsem se probudila zmáčená potem a až do rána neusnula.

Když vysvitlo slunce a nádherné modré nebe se probralo ranním šerem, prostoupila mě pohoda. Večer jsem uléhala s dcerkou rozesmátá.

Sen se však opakoval znovu se všemi detaily a vzbudil ve mně stejnou hrůzu a neslýchanou bolest na prsou, až jsem myslela, že se zalknu.

Utrpení skončilo až doma

Ráno bylo opět nádherné. Ležela jsem pod slunečníkem a chvílemi podřimovala a přemýšlela o děsivém snu. Kde se vzal, vždyť je tady nádherně, žádné starosti, výborné jídlo, pohoda!Nikde žádné hradby ani pevnost, těžko tedy může jít o nějakou asociaci myšlenek.

A proč mě sen trápí každou noc? Nakonec to dopadlo tak, že jsem vždy dlouho do noci četla a když jsem únavou usnula, sen se okamžitě vrátil. A když vysvitlo slunce, a my šly na pláž, spala jsem pod naším slunečníkem.

Tak proběhla celá dovolená, mé první setkání s mořem. Když jsem se vrátila domů, sen zmizel a už nikdy se neopakoval. Je ale pravda, že od dětství mám panickou hrůzu z mečů, dýk a nožů. Děsí mě také tmavé a vlhké podzemní chodby a hradní prostory.

Byl snad sen vzpomínkou na můj minulý život a Bulharsko zemí, kde jsem tak dramaticky skonala?

Jaroslava (41), Tábor