Rozvedla jsem se proto, že jsem v manželství už neviděla perspektivu. Svého druhého partnera jsem si ale asi dobře nevybrala.
Můj první manžel byl sice hodný člověk, ale neměli jsme toho moc společného. Vdávala jsem se mladá a na tyhle rozdíly přicházela postupně.
Když odezněla první radost z toho, že jsem manželkou a následně že jsem i matkou dvou dětí, zjišťovala jsem, že mě s Liborem čeká už jen stereotypní budoucnost. Žádná překvapení, žádná vášeň, každý den stejný jako ty ostatní.
Někomu by to možná vyhovovalo až do konce života, mně ne. Jakmile dosáhla dospělosti i dcera, tedy mladší z potomků, podala jsem žádost o rozvod.
Připadal mi vtipný a chytrý
Ukázalo se, že rozpad našeho manželství nebude ani jednoho z nás bolet. Stejně už jsme si dlouho žili tak nějak každý sám pro sebe. Libor se ničemu nebránil, rozvedli nás za deset minut a zůstali jsme přáteli, alespoň po formální stránce.
Já jsem ale v šestačtyřiceti letech rozhodně nehodlala kapitolu vztahů s muži ukončit. Dala jsem si pár inzerátů a setkala se s několika zájemci. Jeden z nich mě opravdu zaujal.
Jmenoval se Kamil, byl sice o dva roky mladší než já, ale připadal mi jako vtipný, chytrý a nekonvenční muž.
Měl za sebou už dva rozvody – ten první po nepodařeném krátkém „studentském“ manželství, druhý po dvacetiletém utrpení se ženou, kterou popsal jako žárlivou a hysterickou. Začali jsme se s Kamilem pravidelně vídat, jezdili jsme na výlety, chodili do restaurací.
Společná dovolená u moře pak rozhodla. Po ní jsme si našli společné bydlení a do půl roku jsme se rozhodli, že se vezmeme.
Chtěl mít všechno po svém!
Byla jsem zamilovaná jako nikdy předtím. Růžové brýle mi nedovolovaly vidět, že i Kamil má své chyby, a to dost závažné. To, že si rád prosazuje věci za každou cenu, jsem tak nějak postupně vnímala, ale nevadilo mi to. Nešlo o nic zásadního.
Můj druhý manžel se ale bohužel čím dál tím víc choval nátlakově. Uměl hrát na city jako málokdo. V prvním období našeho vztahu používal hlavně úsměv a vybraná slova.
Pak už přišly na řadu i jiné metody jako výčitky, úmorné přesvědčování a později i vyhrožování. Začalo mi to vadit, ale mlčela jsem a trpně dál tyhle výkyvy v Kamilově chování snášela. Až časem jsem pochopila, že je něco hodně v nepořádku.
Manžel se prosazoval na úkor mých kamarádek, mých koníčků a zájmů a dokonce i na úkor mých dětí. Největší scénu mi udělal, když jsem měla jet na pravidelnou návštěvu k synovi a jeho přítelkyni. Kamil to věděl dopředu, přesto koupil lístky do kina.
Trval na tom, abychom tam šli a abych návštěvu syna odložila. Dopadlo to „nerozhodně“, nakonec nebylo ani kino ani návštěva. Kamil se mnou pak tři dny nemluvil.
Znovu se rozvádět nechci
Věděla jsem, že přišel čas pořádně si o pravidlech našeho vztahu promluvit. Kamil se ale takové debatě vyhýbal. Jakmile viděl, že se na to chystám zavést řeč, odváděl rozhovor jinam. Když už to nešlo, tvářil se, že já jsem ta zlá a ubližuji mu.
Zdůrazňoval mi, že si nemám na co stěžovat a že je nám spolu dobře. Mně už ale tak dobře opravdu nebylo. Navrhla jsem pak, abychom společně šli do nějaké manželské poradny. Na to se Kamil hrozně urazil a tuhle myšlenku mi vyčítal ještě další dva týdny.
Jsem tedy už šestým rokem v manželství s manipulátorem a citovým vyděračem a nevím, co mám dělat. Znovu se rozvádět a po padesátce zkoušet hledat jiného muže, to se mi rozhodně nechce. Současně ale vím, že v tomhle věku nepředělám ani Kamila.
Jeho chování si časem všimla i moje dcera, která se s mým druhým manželem moc nemusí. Docela přesně vystihla, jakou mám ve vztahu pozici já a jakou Kamil. Připadám si opravdu tak trochu jako v pasti.
Žiji s mužem, se kterým se nenudím tak jako s prvním manželem, ale který mě na druhou stranu svými citovými výlevy zcela ovládá. A musím říct, že občas se mi zasteskne i po tom klidu, který jsem kdysi měla
Petra K. (53), Olomouc