Znaly jsme se od školky. Když jsem se dostala do finanční nouze, požádala jsem jí o pomoc. Svůj dluh jsem ale nikdy nevrátila.

S Monikou jsme se znaly od narození. Naše rodiče byli přátelé, mezi oběma rodinami vládly skvělé sousedské vztahy.Spolu jsme chodily do školky, pak seděly v jedné lavici a vybraly si stejnou střední školu, abychom naše přátelství neporušily.

Pak jsme se vdaly, ve stejném roce, a oběma se nám narodil syn. Protože ale Monika následovala svého muže do města, naše děti v přátelství už nepokračovaly.S menšími prodlevami jsme se ale kamarádily dál.

Byly jsme si hrozně blízké, i když prakticky absolutně odlišné. Ona byla vždycky společenská a toužila poznávat svět, já byla nejraději doma.

Přesto jsme se rády stýkaly a dokázaly tlachat hodiny a hodiny.Měly jsme za sebou spoustu propařených nocí i utěšování, když byla jedna z nás zraněná. Ještě ve třiceti bych vám řekla, že nás nic nerozdělí, ale pak jsem to sama zkazila.

Žadonila jsem o pomoc

Když mi bylo šestatřicet, můj život se zašmodrchal.Našla jsem si milence, můj muž se naštval a já se dostala do finanční tísně. Tenkrát jsem si od Moniky půjčila dvacet tisíc. Ona mi je poskytla bez řečí, řekla, že jí je můžu splácet po částech.

Jenže já jí dala jen čtyři drobné splátky.Pak už nic. S manželem jsme se udobřili, ale já v té době byla bez práce. Neměla jsem Monice z čeho dluh vracet a svému muži jsem si o peníze, které jsem prošustrovala, říct nemohla.

Bála jsem se, že tím bych náš obnovený vztah zase pokazila.Tak jsem kamarádce jen slibovala, a nakonec se jí raději začala vyhýbat, i když ona na vrácení dluhu nenaléhala. Ale bylo mi to hloupé, styděla jsem se.

Změnila jsem si kvůli ní číslo a nereagovala na maily, ve kterých bylo většinou jen přání k svátku, narozeninám, do nového roku…

Nedokážu to skousnout

Když jsme se někde náhodně potkaly, dělala jsem, že ji nevidím a raději někam zmizela.Samozřejmě jsem si vždy všimla jejího zaskočeného a posléze nevěřícného pohledu. Přestaly jsme se vídat. Mojí vinou.

Než bych jí ty peníze dala, hraju už několik let mrtvého brouka, i když je to hloupé. Jednou mi dokonce psala zprávu, že kašle na peníze, že je pro ni naše přátelství důležitější.Jenže já se tak hrozně stydím, že už není cesty zpět.

Kvůli pár tisícovkám jsem zazdila naše dlouholeté přátelství a ztratila nejlepší kamarádku, jakou jsem kdy měla.

Karolína (43), Teplicko .