Jsem už deset let vdova. Když mi manžel zemřel, myslela jsem si, že už se na žádného jiného muže ani nepodívám. Pak se ale objevil Josef.

Oslovil mě v restauraci, kde jsme seděly s kamarádkou u skleničky vína. Napřed jsem se hrozně lekla a bylo mi proti mysli, bavit se s cizím chlapíkem. Kamarádka, která mi ale už dlouho říkala, abych nezůstávala věčně sama, si tak trochu zahrála na dohazovačku.

Chlapíka posadila k nám ke stolu a po malé chvilce s nějakou výmluvou vyklidila pole.

Velmi nesmělé začátky

Už jsem si odvykla jednat a mluvit důvěrně s muži, ale musela jsem si přiznat, řže mě Josef dost přitahuje. Neodmítla jsem první schůzku, druhou ani třetí. Postupně jsme se oťukávali.

Josef byl také sám, děti měl dost daleko. A pak tu byla ještě jeho maminka. Stará nemocná paní, za kterou jezdil každý týden na víkend.

Podlehla jsem emocím

Musím se přiznat, že Josef dokázal být naprosto okouzlující a já vzplála jak nějaká nezkušená puberťačka. Neměla jsem tedy nic proti tomu, když mi Josef naznačil, že bychom mohli bydlet spolu.

Samozřejmě, že v mém bytě. Musela jsem tehdy být smyslů zbavené. Vůbec jsem se totiž nezajímala, kde žije dosud a nikdy jsem nebyla v jeho bytě.

Stále na cestách

A tak jsme se tedy s Josefem sestěhovali. Pohodlně se u mě zabydlel. Já mu vařím, peru, starám se o jeho pohodlí a nezištně ho miluju. On odjíždí v pátek večer za maminkou. Občas přes týden jede i za dcerou, která bydlí asi padesát kilometrů od nás. To tam pak zůstává přes noc.

Odhalená pravda

Kamarádka mě tak dlouho hecovala, že chování Josefa není normální a že mě jen využívá a dělá si ze mě služku., až jsem konečně po třech letech začala pátrat, jak se věci mají. A nestačila jsem se divit.

Můj přítel o víkendech nejezdil za maminkou, ta už dávno nežila. Jezdil ke své mladé manželce a dcerce. Také žádné dospělé děti neměl a nejezdil tudíž za svou dcerou, ale za milenkou, kterou měl v našem městě.

A pak se vracel ke mně, jako do hotelu, kde měl maximální servis, pohodlí a pochopení. Až doteď. Dnes, až se vrátí z návštěvy od „maminky“, ho v předsíni čekají sbalené kufry ve dveřích vyměněný zámek. Sbohem Josefe.

Milena H. (58), jižní Čechy