Na krátkou chvíli se v životě mě a mého manžela vrátil čas zpátky.

Před patnácti lety jsme s manželem prožívali skutečně velkou krizi. Neustále jsme se hádali a vypadalo to, že je jen otázkou času, kdy náš vztah skončí. Málem k tomu skutečně došlo, jenže na poslední chvíli se stal zázrak a my jsme spolu dodnes.

Hádka s drsným koncem

Žili jsme tehdy v neustálém napětí a využívali jsme každou příležitost k tomu, abychom druhému vytkli jeho chybu. Mezi námi neustále panovalo napětí. V takové atmosféře se nedalo dál dlouho existovat.

Bylo reálné, že jednoho dne se všechno zlomí a my se dostaneme do bodu, z něhož už nebude cesta zpátky. Právě tímto směrem jsme se onoho osudného odpoledne posunuli, když jsem měla nervový záchvat a na manžela jsem dlouho a nahlas křičela.

Skončilo to tím, že jsem mu řekla, ať se sbalí a odejde. Co to znamená, jsem si uvědomila teprve ve chvíli, kdy moji výzvu uposlechl. Skutečně si sbalil kufry a práskl za sebou dveřmi.

Jakmile jsem v bytě osaměla, rozplakala jsem se a nejradši bych bývala vrátila všechno zpět. V tom se mi zatmělo před očima. Málem jsem omdlela.

Stalo se nám to oběma!

Jakmile jsem pak pohlédla znovu před sebe, stál tam manžel. Šťastně jsem si řekla, jak je dobře, že se vrátil a také jsem to hned ocenila. Díval se na mě ale s údivem. Potom mi sdělil, že se mu zdálo, jak odchází s kufry pryč.

Na ulici se mu zatočila hlava a najednou byl zpátky se mnou v obýváku. Nedokázal si to vysvětlit. Přestali jsme se hádat a, společně jsme přemýšleli nad tou záhadou.

Došlo snad k tomu, že moje lítost byla tak silná, až jsem dokázala vrátit čas o několik minut zpátky?

Nic jiného nás nenapadalo. Pokud by se to bývalo stalo jen jednomu z nás, dalo by se to označit za přelud nebo halucinace. Jenomže ono se to přihodilo nám oběma, nezávisle na sobě!

Dospěli jsme nakonec k závěru, že nějaká vyšší moc chtěla, abychom zůstali spolu a proto takto zázračně zasáhla. A těm dobrým silám jsme vlastně dodnes vděčni, že jsme tenkrát krizi překonali.

Anna L. (60), Ostrava