Máme dvě dcery, starší Danu a mladší Milušku. Miluška je naše sluníčko, milá, hodná a poslušná. S Danou to bylo vždycky těžší, měla svou hlavu a vždy si tvrdě prosazovala svou. Prostě povahově naprosto rozdílné děti, ale máme samozřejmě rádi obě.

Jen jsme ke každé museli mít jiný přístup.

Rozdílné povahy

Než bylo Daně sedmnáct let, ještě to šlo a vždycky jsme její výstřelky nějak ustáli. Pak se ale chytla podivné party, začala se toulat a byly z toho časté hádky.

Zákazy nepřijímala, dělala si, co chtěla, začala mluvit hrubě a chovala se ošklivě k nám i Milušce.

Často chodila domů opilá, aspoň jsme si mysleli, že je to alkoholem. Jednou dokonce surově strčila do Milušky tak, že upadla a zlomila si zápěstí a rozsekla ret.

Zkoušeli jsme to dlouho řešit všemožnými způsoby, ale nepomáhaly domluvy ani zákazy, výsledek byl vždy nulový.

Hrozné zjištění

Pak jsme zjistili, že se nám doma začínají ztrácet věci. Nejdřív drobnosti, peníze, můj prsten po babičce. Uhodili jsme na Danu, když se po dvou dnech vrátila domů, a tehdy mi to došlo: ona bere drogy. Když jsem jí to vmetla do tváře, ani nezapírala.

Ačkoliv jsem to tušila, zůstala jsem jako opařená. Řekla jsem jí, že se půjde okamžitě léčit, jinak bude zle, ale ona se jen smála.

Nevěděli jsme, co máme dělat, na koho se obrátit. Aspoň jsme si zamkli to nejcennější, co jsme ještě měli, a snažili se Danu neustále sledovat. To ale stejně nebylo možné, přes den jsme byli v práci.

Trvalo to asi dva roky. Jednou po příchodu domů jsme Danu našli zhroucenou na posteli. Blouznila. Zavolali jsme sanitku a Dana pak strávila delší dobu na psychiatrii. Doufali jsme, že jí to pomůže, ale to jsme se pletli.

Krajní řešení?

Po návratu chvíli sekala dobrotu, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí. Absolvovali jsme několik porad s psychology i psychiatry, Dana byla na léčení ještě dvakrát, ale nebylo to moc platné.

Byla hubená, nedbala o sebe, stala se z ní troska. Miluška z toho byla taky nešťastná, nechápala, co se to s její sestrou děje a projevily se u ní úzkosti. Když nám z bytu zmizel drahý přehrávač, rozhodli jsme se přistoupit k razantnímu kroku.

Ostatně toto řešení nám už bylo doporučováno. Vyhodili jsme Danu z domu. Manžel nechal vyměnit zámky a od té doby jsme Danu neviděli. Trhá nám to srdce, ale psycholog tvrdí, že Dana musí poznat úplně dno, od kterého by se mohla odrazit.

Jen doufám, že neskončí špatně. Teď se ale musíme věnovat Milušce, aby to nezanechalo následky i na ní…

Barbora (43), Praha