O manželově milence jsem věděla od samého počátku jejich vztahu. Nejvíc mi vadilo, kolik ho stojí peněz. Musela platit, nic jiného jí nezbylo!
Měli jsme takový volný vztah, jak se dneska říká. Nijak jsme ho neplánovali, vyplynul ze situace. Manžel byl věčně někde na cestách, a já si zvykla na volnost.
Když se poprvé přiznal, že mi byl nevěrný, neztropila jsem scénu, ani nežádala o rozvod. Dala jsem mu volnost. Jedinou podmínkou bylo, že mě finančně zabezpečí a postará se o dům. Potřeboval nutně opravy a investice.
Jeho nevěry mě nezajímaly
Každý, kdo vlastní nějakou nemovitost, natož tak starou, jako my, ví, o čem je řeč. „Vždyť bydlíte zadarmo a neplatíte podnájem!“ říkaly mi kamarádky, co užívaly výhod bytů v paneláku nebo činžáku. Když jsem jim ale vypočítala, co všechno mě domek stojí, nestačily se divit.
Okapy, střecha, dřevomorka v podkroví a vlhký sklep. Raději na to ani nemyslet! To pak nějaká ta milenka může být člověku naprosto ukradená! Ta poslední se mi dokonce docela líbila. Nechtěla se rozvádět, jen si trochu užít.
„Jedeš s ní na dovolenou? Já potřebuji nové podlahy v přízemí,“ byla moje odpověď na manželovu otázku, zda mi to nevadí. Byl si vědomý naší dohody. Něco za něco!
Z dovolené se sice vrátil manžel v dobré náladě a dokonce svolný k těm podlahám, ale z ničeho nic na ně jaksi neměl.
Musela loudit peníze pro mě
„Víš, trochu jsme se s Vlastičkou rozšoupli. A taky potřebovala pár nových hadříků na sebe. A parfém!“ řekl jakoby nic a ve mně kypěla žluč. „Tak ona se bude vonět drahou voňavkou a já dýchat plíseň ze starých podlah?
“ mumlala jsem uraženě a kula plány na pomstu. Sešla jsem se s ní hned po víkendu.
Moc jí to slušelo! A hezky voněla… Na náladě mi to samozřejmě nepřidalo. „Tak podívejte,“ řekla jsem tiše hned v úvodu a hleděla jí přímo do očí. Vyčetla jsem to v nějakém chytrém článku o dominantním jednání. Řeč těla, pohled očí, gesta.
Všechno jsem to nazkoušela poctivě před zrcadlem. Po chvíli jsem pokračovala: „Jsem tolerantní, ale mám svoje meze. Chci peníze a to hned. Na podlahy!
Vytáhněte je klidně z mého muže, ale budete se muset se mnou rozdělit. Jinak jdu za tím vaším chudákem parohatým a všechno mu vyzvoním!“ oznámila jsem jí a ještě se u toho usmívala. Aby viděla, že jsem jasný vítěz.
Další milenka by mohla být horší
Moje komedie zabrala. Uvěřila mi! Za týden mi předala obálku. Obnos stačil sotva na jednu podlahu, ale každý začátek je těžký. Příští platba byla lepší a ta další ještě víc. Za rok byly podlahy hotové! Manžel mlčel, ale bral si dvojité směny.
Sotva se chudák ploužil únavou. „Tak co, kam letos s Vlastičkou pojedeš?“ ptala jsem se ho starostlivě.
Koukal na mě, jako bych měla kolem hlavy svatozář! Myslel si, že jsem vzor tolerance a pochopení, naiva jeden. Povzdychl a potom se mi svěřil. Mně, vlastní ženě! „Víš, asi se s ní budu muset rozejít.
Chce po mě čím dál víc peněz!“ Zakroutila jsem nechápavě hlavou. Jak by mu to mohla udělat? Ale, proč to nepřiznat, ani jsem si jejich rozchod nepřála.
Kdo ví, jakou by si našel další! Možná bych na ni nestačila a možná by mého nevěrného muže odloudila úplně. Tak jsem s tím vydíráním přestala. Zatím se spokojím jen s občasnými pracemi na zahradě. A pomoc může i ona. Naše Vlastička!
Miluše T. (59), Kutná Hora
