Potřebovala jsem nutně získat práci, ale s mým trestním rejstříkem to nebylo snadné. Před rokem jsem totiž způsobila autonehodu a byla v podmínce. Musela jsem riskovat a vydávat se za sestru!

Nikdy jsem nebyla dobrá řidička a byla si toho vědoma. Jako bych tušila, že se něco stane! Za volant auta jsem sedala, jen když to bylo nezbytně nutné. Tentokrát bylo, vezla jsem přítele v noci do nemocnice. V půlce cesty jsem si uvědomila, že skoro nevidím. Zapomněla jsme doma brýle!

Sháněla jsem novou práci

Vracet jsem se nechtěla, a tak jsem mžourala slepě do tmy. „Pozor!“ zakřičel přítel a málem se u toho zadusil. To když jsem málem sjela z vozovky do pole. V nemocnici si ho nechali na pozorování a já se skoro šourem vracela domů.

I tak jsem nedokázala zabránit střetu s opilým cyklistou. Starým pánem, co se vracel z hospody. Díky mému šnečímu tempu se mu nic moc nestalo, ale mě to stálo dvouletý podmínečný trest.

Přitížily mi ty brýle, co jsem neměla… V práci to bylo všem jedno, ale podnik kvůli dluhům skončil a já si musela shánět novou práci.

Neuměla jsem jazyky ani moc s počítačem jsem si moc nerozuměla. Síly na nějaké celodenní stání už také nebyly. Co si počít a kde co hledat? Do oka mi padl inzerát, že hledají ruční baličku. Mohla bych u toho sedět, a být v teple.

Nabídka se mi moc zalíbila.

Přijímací pohovor se mi povedl

Práce byla i slušně placená a dokonce nabízeli i nějaké výhody ve formě stravenek a tak. Co víc si v mém věku a postavení přát? Nelenila jsem a hned se rozběhla na druhý konec města.

Na osobním oddělení seděla taková hezká slečna s nosíkem nahoru. Dost pohrdlivě si mě prohlédla a zeptala se na věk. Hned jsem si vzpomněla na článek, kde psali, že tahle otázka je diskriminační!

Jenže, říkejte to někomu, od kterého potřebujete práci a ne se s ní hned ve dveřích pohádat… Věk jsem jí sdělila, a taky se hned trochu vychválila, jak jsem zručná a spolehlivá.

To bylo také v tom článku, že uchazeč nemá být zbytečně skromný. Ona se usmála, kývla, jako že mě přijme.

V podmínce mě nikde nevezmou

Na závěr se mě slečna zeptala: „Doufám, že máte čistý trestní rejstřík, je to jen formalita, ale musíte mít potvrzení ve svojí osobní složce!

Až přinesete životopis a výpis z rejstříku trestů, můžete hned nastoupit!“ Kývla jsem, že všechno dodám a vypotácela se ven.

Bylo to ztracené! Uvědomila jsem si, že všude jinde to bude asi stejné. Doma jsem svůj nezdar obrečela. Zrovna jsem se zvedla pro další valení papírových kapesníků, když u dveří zazvonila moje setra. Byla skoro o deset let mladší a také nezaměstnaná.

Ale na rozdíl ode mě ráda. Chystala se totiž rozjet podnikání a tak si dala nějaký ten odpočinkový čas. Trpělivě mě vyslechla a potom přišla s nečekaným řešením: „Můžeš se vydávat za mě. Nikdo tě tam nezná!“

Vydávám se za svoji mladší sestru

Potom sestra pokračovala: „Musíš se jen trochu změnit, abys mi byla podle občanského průkazu podobná! Přišlo mi to bláznivé, ale co jsem mohla dělat? Nakonec jsem kývla.

Přebarvila se a namalovala. Sestra mi dokonce půjčila svoje oblečení, abych se cítila jako ona. Moc to sice nefungovalo, ale co by zoufalec pro práci nevydržel. Když jsem donesla slečně na personální všechny potvrzení, nic nezkoumala.

Jen si vše založila a mlčky mě odvedla na budoucí pracoviště. A tak mám skvělou práci a novou identitu. Mladší a hezčí!

Květa R. (56), Klatovy