Pejsek z útulku nemusí být jen pro radost a mazlení. Může z něho být i rafinovaný zloděj! Napadlo mě.

Pejska z útulku jsem si vzala hned poté, co jsem zhlédla svůj oblíbený pořad: Chcete mě. Když jsem na obrazovce uviděla svého Alíka, neváhala jsem ani hodinu a jela si pro něho. Hned od začátku mi dělal jen samou radost.

Povídala jsem si s ním a taky trávila veškerý volný čas. A toho času jsem měla požehnaně. Hned po příchodu z práce až do večera. Byla jsem už pěkných pár let rozvedená a moje dvacetiletá dcera se hned po svých osmnáctinách odstěhovala k příteli. A tak se stal Alík mým jediným věrným kamarádem.

Alík mi přinesl večeři

Procházet jsme se chodili k řece, kde byl klid a ticho. Jen občas nějaký rybář nahodil udici a sem tam projel nějaký cyklista. Seděla jsem na lavičce, pozorovala labutě, když ke mně přiběhnul Alík a něco držel v puse.

Tlama ani huba neříkám, přijde mi to vulgární. Držel pěkného malého kapříka! A co bylo nejlepší, kapřík byl v igelitové tašce už pěkně zabitý a naporcovaný. Nejdřív mě napadlo, že půjdu, zjistím, koho Alík okradl, a kapra vrátím.

Potom jsem si představila, jak okradený bude nadávat… A tak jsem se rozhodla, že si úlovek nechám… Dobrá večeře a ještě k tomu zadarmo. Kdo by to nebral!

Krádeže mě začaly bavit

O týden později jsem šla s Alíkem na vycházku do parku . Kousek ode mě seděla taková nesympatická ženská. Hádala se s přítelem, docela sprostě mu nadávala. On měl hlavu svěšenou, byl bledý a zamlklý.

Docela jsem ho litovala. Chudák, takovou semetriku si našel! V tom do mě začal strkat čumákem Alík. V puse měl tentokrát krásný malý deštník. Takový ten odlehčený a placatý. Prostě sen! Asi ho měla ta ukřičená dáma na vrchu kabelky, jinak si to neumím vysvětlit.

Tentokrát už jsem ani neváhala. Pochválila jsem Alíka za úlovek a deštník pečlivě ukryla pod bundu. Odešla jsem dřív, než si toho stačil někdo všimnout. Byla jsem hrozně rozrušená, srdce mi bušilo jako o závod.

Měla jsem fakt nahnáno. Tohle bylo jiné, než ten kapr. Byla to opravdová krádež! Až doma jsem zjistila, jak mě tohle dobrodružství pobavilo. Ten adrenalin! To dobrodružství! A ta radost z úlovku.

Peníze neberu, jen věci – pardon!

No, pyšná na to nejsem, ale mám prostě nového koníčka. Kradu! S Alíkem jsme sehraná dvojka. Když mám chuť na rybku, obstará mi ji. Když chci něco jiného, jdeme na nějaký výlet nebo pouť či shromáždění.

Dobré jsou taky koncerty pod širým nebem… Snad na omluvu mohu říct, že peníze jsem od Alíka nikdy nepožadovala. Ale pěkné sluneční brýle, šátek, bonboniéru nebo malý foťák už Alík donesl. Člověk by ani nevěřil, co všechno mohou mít lidé po taškách!

Mirka Š. (56), Český Brod