Celé roky se mi zdálo, že mě má sestra nemá ráda. A přitom jsme kdysi byly nejlepší kamarádky. Pak se ale něco stalo a my dvě jsme si přestaly rozumět.

Už jsme nepořádaly pyžamové dýchánky a nesvěřovaly se navzájem se svými prvními láskami. Obě jsme se vdaly, každá do jiného města, a když jsme se potkaly u rodičů, sotva jsme si vyměnily pár vět.

Roky utíkaly jako voda v potoce, já samou starostí o děti neměla čas přemýšlet nad různými pseudoproblémy, zatímco Olina se věnovala hlavně své kariéře.

Nemohli jsme najít téma k hovoru

Ona a její manžel Hugo nemohli mít potomky, takže není divu, že se oba naplno ponořili do vědecké práce. Pohybovali se tak v úplně jiných kruzích než já s Vaškem, takže není divu, že jsme při rodinných setkáních nemohli najít téma k rozhovoru.

Spojovala nás jen starost o maminku a tatínka, kteří v posledních letech stále churavěli. Už už se zdálo, že to takhle bude navždycky, když zasáhl nelítostný osud. Smrt si však nepřišla pro jednoho z našich rodičů ale pro manžela mé sestry.

Přiznala se, že mi už dlouho nevěří

Zoufalá Olina se tehdy psychicky zhroutila, což ve mně pochopitelně vyvolalo touhu jí pomoci. Hned po pohřbu jsem se k ní vypravila.

A tam, v naklizené kuchyni, na mě mezi slzami vychrlila, že mi už dlouho nevěří, protože si je jistá, že mě její manžel Hugo kdysi miloval.

Prý moc dobře ví, že se do mě před lety zakoukal a s ní si začal, až když jsem ho já odmítla. S úlevou jsem ji rychle vyvedla z omylu. Ano, v mládí jsem se s Hugem párkrát viděla, ale to jen proto, že byl tehdy velmi nesmělý a bál se pozvat Olinu na schůzku.

Nevěděl, zda ho neodmítne, a ode mě potřeboval vědět, čím by ji asi tak mohl zaujmout. „Škoda žes mi tohle všechno neřekla dřív,“ povzdechla jsem si a pevně svou sestru objala. Všechno zlé bylo najednou zapomenuto a zase jsme to byly my dvě.

Kristýna Š., 49 let, Zlín