Přiznávám, že to byla hloupá sázka. Jenže za tím byl alkohol, a to člověk občas dělá hlouposti. Málem jsem tak zničila velkou lásku a štěstí.
Pokud si dobře pamatuju na ten večer, začal tím, že jsem se pohádala s přítelem. Na tu oslavu jsem vyrazila patřičně rozparáděná a s cílem, že to pořádně rozjedu a užiju si, abych přebila ten svůj vztek a smutek.
A tam mi přišel do rány páreček dvou hrdliček, které jsem nemohla od samého začátku ani vystát – bylo to samozřejmě tím, v jakém jsem byla rozpoložení. Smála jsem se příliš a koketovala s muži, abych ze sebe setřásla tu potupu.
A protože jsem se chovala svobodně a snad až příliš rozjařeně, tak ani nevím, jak došlo k té sázce. Nešlo v ní o peníze, ale o nějaké lahvinky alkoholu.
S partou kamarádů a kamarádek jsem se vsadila, že ty dva holoubky, kteří měli krátce po svatbě, rozhádám tak, že se rozvedou. Posilněná alkoholem jsem si náramně věřila. Běžela jsem se přepudrovat na toaletu a plížila se k těm dvěma jako slizký had z ráje.
Utrženi ze řetězu
Samozřejmě jsem vsadila na alkohol a na svou výřečnost, která byla u mě pověstná. Jen málokdo mi dokázal něco odmítnout, snadno jsem vytáhla toho kluka Otu na parket a jeho novomanželku přenechala osudu. Pak jsem ho hnala za sebou k baru na panáka.
Dali jsme jich nakonec šest a bylo pro mě velkou výhodou, že nebyl zvyklý příliš pít a brzy jsem si s ním mohla dělat, co jsem chtěla. V nejlepším tanci tvář na tváři na parketu se u nás zjevila ta jeho a začala Otu tahat domů.
Stačilo jen zlehka polechtat jeho mužskou ješitnost a poslal tu svou Julinku zpátky ke stolu. Chvíli tam sama seděla a pak se zvedla a odešla. Ota si toho všiml pozdě, kymácel se chvíli u jejich stolu na židli, až usnul.
Nic mezi námi nebylo, ani nemohlo, byl úplně namol. „Ti dva se určitě rozejdou!“ odhadovali všichni, že jsem sázku vyhrála a zaslouženě jsem si postavila na stůl lahev, kterou jsem vyhrála.
Odešli jsme uprostřed noci pokračovat v mejdanu do bytu jednoho z kamarádů, a Otu přenechali jeho osudu. Ráno bylo kruté, nebyly to následky bujarého pití, ale morální kocovina. Zničila jsem život dvěma lidem, kteří se měli rádi. A to kvůli jedné flašce?
Musím to napravit!
Navíc přišel můj přítel a zase jsme se usmířili. Společně jsme vyrazili za Julií, abychom napravili to, co jsem poničila. Nebylo těžké ji najít, v našem malém městě moc Julií nežije.
No, neviděla mě právě ráda ve dveřích, ale když jsem jí řekla, že to byla sázka a taky, že jsem jejího Otu záměrně opila a nic mezi námi rozhodně nebylo, nechala se přemluvit, že ho vezme na milost.
Když jsme odcházeli, potkali jsme Otu. U domovních dveří, stál tam jako zmoklý pes s kytkou a bál se zazvonit. Tak jsme mu dodali sebevědomí, že usmíření je už předjednáno.
Iveta (54), Ostravsko
Tohle je vážně jako z filmu! Jsem ráda, že se nakonec všechno vyřešilo. Alkohol dokáže s lidmi zamávat, ale přátelé a odpuštění jsou k nezaplacení.
No jo, vždyť my všichni občas děláme blbosti, když jsme nešťastní. Hlavně, že to nakonec dobře dopadlo a všichni se usmířili.
To je opravdu zajímavý příběh o tom, jak hlouposti pod vlivem alkoholu mohou mít nečekané důsledky. Jsem ráda, že se autorka rozhodla to napravit. Umění usmíření je skutečně důležité.