S docházkou vnuka do školky nebyl nikdy žádný problém. Zamiloval se totiž do svojí krásné učitelky a všem slavnostně slíbil, že si ji vezme za ženu. O dvacet let později svůj slib splnil!

Hodně dětí před školkou ráno plakalo. Nechtělo se jim od maminky! Můj vnuk ale k ubrekánkům rozhodně nepatřil. Vstával brzy ráno dobrovolně a do školky se těšil. Jen s oblékáním byl problém. Honzík totiž vyžadoval neustále nová trička i kalhoty. Prý, aby se líbil paní učitelce!

Už ve školce se zamiloval

Musela jsem uznat, že ten náš kluk má vkus. Paní učitelka, tedy spíš slečna učitelka, byla krásná. Vysoká štíhlá dívka s dlouhými blond vlasy by asi nenechala v klidu žádného muže. Natož našeho čtyřletého Honzíka!

„Babi, ta naše paní učitelka, ta je hezká, viď? A jestlipak víš, jak se jmenuje?“ vzdychal zamilovaně a potom, aniž by čekal na moji odpověď, vítězoslavně dodal: „Hanička!“ A hned neopomněl dodat, že tohle jméno je nejkrásnější na celém světě!

Jeho náruživé dětské lásce jsme se usmívali. Dokonce ji vítali. Alespoň chodil Honzík rád do školky a nedělal problémy! Roky plynuly jako voda a z našeho Honzy se stal mladý muž. Děvčata střídal na můj vkus rychle, příliš rychle!

Snad každý měsíc hovořil o jiné kamarádce. Nápadné bylo, že všechny byly blond a hodně se podobaly jeho bývalé učitelce Haničce!

Střídal slečny

„Jane, nepřeháníš to s těmi slečnami?“ ptala jsem se opatrně vždy, když přišel na návštěvu. Manžel jen na něho spiklenecky zamrkal, jako aby si kluk užil, dokud může, ale mně jeho chování dělalo starost. Není ten náš kluk nějak moc promiskuitní?

Ale kritizovat jsem si ho netroufla. Bála jsme se, aby na mě nezanevřel. Jeho společnost jsem měla moc ráda a vždy se těšila, až si hezky popovídám. „Babi, jedu s kamarády na dovolenou.

Budeme cestovat!“ líčil mi u večeře a hned vytáhnul z kapsy telefon, aby mi ukázal nějaké fotky. Thajsko a potom Indie. Krve by se ve mně nedořezal! „No to snad nemyslíš vážně. Taková dálka. Co když se ti něco stane?“ Lamentovala jsem, ale on se jen smál.

Dokonce mi dal pusu na tvář, že jsem jeho nejmilejší babička! S dalekou cestou jsme se musela smířit, nic jiného mi ani nezbývalo! Nechápala jsem, jak moje dcera, Honzíkova matka, může být tak klidná. Vypadala, že jí to je úplně jedno!

Vrátil se s novou známostí

„Mami, neřeš to, kluk je dospělý, ne? Přece nás nebude v pětadvaceti žádat o svolení!“ domlouvala mi. Měla pravdu. I tak jsem na Honzíkův návrat netrpělivě čekala. Prvních pár nocí jsem ani nespala a čekala na jeho zprávy z cest.

Posílal je na počítač a manžel mi je tisknul. Abych si měla co číst pořád dokola! „Už jsme tady!“ zvolal jednou nečekaně Honzík. Přijel o pár dnů dřív. Opálený, vlasy až na ramena. A zářil, jako by byl moc šťastný. Byla jsem nadšená!

Vrhla jsem mu do náruče a ani si nevšimla, že o kousek dál, přede dveřmi, stojí jakási paní. Byla blond, štíhlá a vysoká. Někoho mi připomínala! „Ach jo, zase další, co se podobá Haničce!“ pomyslela jsem si a kriticky se na tu osobu zadívala.

Po chvíli jsem poznala, jak se mýlím. Nepodobala se Haničce, ona to byla Hanička! Honzíkova dávná láska, učitelka ze školky!

Urazila jsem ji

Vůbec mě nenapadlo, že by spolu ti dva mohli něco mít. Vždyť byla minimálně o šestnáct let starší! Možná i o víc. Oblečená byla jako nějaká mladice, ale roky člověk neobelstí. Skoro by mohla být Honzíkova matka!

Domnívala jsem se, že se prostě potkali a on mi ji vede ukázat. Nebo že něco Hanička od Honzy potřebuje. Byl vyučený truhlář a zakázky se mu jen hrnuly. „Babi, našel jsem svoji dávnou lásku.

Vezmeme se, už jsme se rozhodli!“ řekl nadšeně a vášnivě Haničku políbil. Úplně mě to ohromilo. Že se ta ženská nestydí, takového mladého kluka svést! „A nejste pro Honzíka moc stará?

Nebo on pro vás mladý?“ neodpustila jsem si jedovatou připomínku, ale hned jsem litovala. „Tak tohle jsem nečekal. Hani, pojď pryč!“ řekl smutně Honza a popadl svoji lásku za ruku. Ani mi neřekl ahoj.

Svatba byla krásná

Proplakala jsem celý večer. Přišla jsem kvůli svojí nesnášenlivosti o milovaného vnuka! Manžel mě utěšoval zbytečně. Byla jsem zoufalá! Dopoledne u dveří někdo zazvonil. Hanička! „Přišla jsem vám všechno vysvětlit. S Honzou jsme se potkali na letišti.

Už jsme se od sebe nemohli odtrhnout! Jsem rozvedená a dokážu si vážit čisté a upřímné lásky. Já vašeho vnuka moc miluji!“ řekla mi upřímně a já se znovu rozbrečela. Tentokrát štěstím, že mi Hanička odpustila! Svatba se moc vyvedla. Ženichovi i nevěstě to moc slušelo.

Dagmara T. (66), Karlovy Vary