Petr chodil do třetího ročníku na gymnáziu, když se mi svěřil, že se mu líbí jejich nová učitelka matematiky. Nastoupila k nim jako čerstvá absolventka pedagogické fakulty.
Pořád o ní doma mluvil. Vlastně neomluvil o ničem jiném, pokud byla řeč o škole. Jméno profesorky Pavly znělo naším domem hodně často. Když si celá rodina začala Petra dobírat, že se zamiloval do učitelky, bylo mu to trapné.
Rudnul a nakonec přiznal, že je bezvadná a ještě k tomu pohledná, ale že se na tohle téma bavit nehodlá. Já jsem se ale stala jeho vrbou. Občas mi potajmu zašeptal, že ho pochválila, dostal jedničku nebo se na něj usmála.
Zaskočil mě otázkou
Vypadalo to jako neškodná platonická láska, která u něj zvyšovala zájem o matematiku. Na každou hodinu se svědomitě připravoval. Jeho učitelka byla o šest let starší, chytrá, usměvavá a vtipná.
Pro Petra byla ztělesněním moudré a krásné ženy. Chválila ho, protože byl vždy na její hodiny perfektně připravený. Půjčovala mu knihy se zajímavými příklady a slovními úlohami. Petr díky tomu v matematice opravdu exceloval.
Nejvíc ho bavila geometrie a rozhodl se, že bude studovat architekturu. „Babi, když mě ta profesorka tak chválí a usmívá se na mě, je možné, že se jí taky líbím?“ zaskočil mě jednou Petr svým dotazem.
Domlouvala jsem mu
Já ho ve všem podporuji, ale tady byla na místě rázná domluva. „Zapomeň na profesorku a najdi si nějaké děvče ze školy. Dokud nedoděláš školu, je pro tebe učitelka jedno velké tabu,“ snažila jsem se mu domluvit.
Jenže to jsem nevěděla, že už mají za sebou jedno rande, které profesorka nazvala doučováním. O konzultaci ji ovšem požádal Petr.
Chodil na doučování
O prázdninách o ní přestal mluvit a v maturitním ročníku jakoby Petr o profesorku neměl vůbec zájem. Neptala jsem se radši na ni, abych v něm nevyvolala nějaké vzpomínky. Zdálo se mi že zmoudřel nebo pochopil, že profesorka není pro něho.
Byla jsem diskrétní a taktní. Možná proto jsem měla se svým vnukem tak neobvykle otevřený vztah. Díky tomu, že se neptám, spíš vyslechnu a hlavně nešířím dál, jsem pro Petra byla „babička zpovědnice“. Jenže tentokrát jsem se zmýlila.
Ticho po pěšině bylo zastíracím manévrem. Pravdu jsem se dozvěděla až po maturitě. Celý čtvrtý ročník Petra ta slečna „doučovala“, i když to vůbec nepotřeboval. Scházeli se tajně po kavárnách a už byli do sebe zamilovaní.
Vydrželi to celý rok tajit před rodinami, spolužáky i učitelským sborem. Petr už byl sice plnoletý, ale mít vztah s o šest let starší profesorkou by způsobilo problém nejen jemu před maturitou, ale i jí samotné, která by mohla přijít o místo.
Rodiče šokoval
Když Petr přišel domů s maturitním vysvědčením a měl vyznamenání, byli jsme nadšení, jak je šikovný kluk. To už měl v kapse i přijetí na vysokou školu.
Věděl, že když jsou všichni tak dobře naladěni, je vhodná doba na to, aby rodině představil novou přítelkyni.
„Tohle je moje holka – Pavla,“ řekl nesměle, ale rozhodně. Jeho rodiče byli šokovaní. Podobně reagovali i rodiče Pavly. Vadil jim věkový rozdíl, hlavně to, že Pavla je starší. Mně to nevadí. Jsou dospělí a jsou mladí.
Bůhví jak dlouho jim to vydrží. Třeba navždy. Třeba ne. Oba jsou slušní, baví je stejné věci a mají podobný náhled na svět.
Žijí spolu
Petr studuje v Brně a přivydělává si v architektonickém studiu, kam se dostal při praxi. Pavla si také našla nové místo na gymnáziu. Nastěhovali se do pronajatého bytu a zkoušejí, jak jim to spolu bude vycházet.
Zatím jsem u nich byla na návštěvě jen já. Rodiče Petra ani Pavlínky zatím jejich vztah ignorují, ale já s Petrem a Pavlou doufáme, že se to časem změní.
Jana T. (64), jižní Morava
