Do kuchyně mi znenadání vběhlo černé kuře, nemám ponětí, kde se u nás vzalo? Na paty se mi ale od té doby začala lepit smůla a jen samé neštěstí.

Jakmile moje babička uviděla černé kuře, křižovala se. Říkala, že je to určitě plivník, komu vběhne do domu, na toho se přilepí smůla, které se nedá snadno zbavit. Přišlo mi to směšné, na takové povídačky jsem nevěřila.

Nechávala jsem proto u jejího domku dveře schválně otevřené, a doufala, že nějaké takové kuřátko překročí práh a já uvidím, jak ho babička honí krucifixem. To by byla sranda k popukání, říkala jsem si.

Do nádivky

Jednou si takové kuře vykračovalo po vesnici, ale pak najednou zmizelo neznámo kam. Myslím, že z něho vyrostl velký, černý kohout, kterého jsem následující rok, když jsem přijela na prázdniny, viděla kokrhat u sousedů na plotě.

Prostě to byl jen takový mýtus, kterým mě babička strašila. Nebo jí snad sama opravdu věřila? Roky plynuly a já na tu pověru už téměř zapomněla. Babička už dávno nebyla mezi námi. Já sama už jsem se stala babičkou.

A právě tehdy se mi stalo něco, co si nedovedu vysvětlit. Do krásné roubené chalupy, kterou jsme si s manželem pořídili, mi vběhlo černé kuře. Napochodovalo suverénně až do kuchyně, rozhlédlo se a skočilo na kuchyňskou linku.

Než jsem se stačila vzpamatovat, začalo mi klobat do čerstvě upečené nádivky. „Potvoro, jedeš!“ rozběhla jsem se proti němu. Kuře přelétlo do perníku na stole, kde začalo hrabat.

Dostalo utěrkou, až spadlo na zobák. Zakdákalo a začalo se popelit u kamen. Že jsem ten popel nevynesla! Takový nepořádek! Hnala jsem kuře z domu ven, ale ono kličkovalo a všude škodilo.

Rozbité zrcadlo

Když se mi konečně poštěstilo zvíře vyhnat, nabralo směr na sousedovu zahradu, kde zmizelo ve vysoké trávě. Potvora! Odplivla jsem si, a v tu chvíli si vzpomněla na plivníka. Už vím, jak kur z babiččina vyprávění přišel ke svému jménu.

Tím všechno mé trápení začalo… Ještě ten den jsem rozbila zrcadlo po babičce. To bude sedm let neštěstí, jako bych slyšela babičku. Tentokráte jsem se ale pověře nesmála. Jako bych měla nějaké neblahé tušení, které se záhy potvrdilo.

Jsem se prokletá?

Druhý den jsem zjistila, že mi na zahradě zloději vykradli skleník, kde jsem měla úrodu okurek a manžel si vzápětí zlomil zápěstí. Zrovna v době, kdy bylo na zahradě nejvíce práce. Všechno jsem musela oddřít sama.

Porouchalo se nám auto, pračka i lednička během několika dnů. Vnuci byli to léto samý úraz a příšerně zlobili. Spadl komín, který jsme dva roky předtím opravovali. Konečně jsem připustila existenci plivníka i všech dalších nadpřirozených bytostí.

Teprve tehdy, když jsem odprosila plivníka ve večerní modlitbě a pak ještě v kostele, problémy v naší rodině přestaly. Samy od sebe. Černé kuře se už nikdy u mých dveřích neobjevilo a já jsem tomu moc ráda.

Šárka (62), Děčín