Své dluhy jsem chtěla splatit sama, aniž bych o tom řekla příteli. Blížil se konec splátek a já doufala v začátek s čistým štítem. Má kamarádka ale na večírku vše vyzradila.

Každý člověk musí dostat v životě nejednu lekci, aby si uvědomil, co dělá špatně. Můj celoživotní problém je, že jsem byla vždy až moc otevřená a svým blízkým „vykecala“ všechna svá malá i velká tajemství.

Bohužel se se mnou život nemazlil a já se provdala za muže, který si přede mnou hrál na něco, co nebyl, a za dobu našeho manželství nasekal kvůli závislosti na hracích automatech dluhy, které samozřejmě padaly tím pádem i na mě.

Když jsem to zjistila, rozvedla jsem se, ale nevyhnula jsem se tomu, že dluh byl i můj, a já musela splácet. To byla ovšem věc, kterou jsem si nechávala pro sebe a nikomu ji neřekla.

Jen Klára věděla o mém dluhu

Až do doby, než jsem nastoupila do nové práce a našla si tam kamarádku Kláru. Měla jsem pocit, že jsem konečně potkala spřízněnou duši, proto jsem se jí svěřila i se svým tajemstvím.

Ona mě podpořila a řekla, že kdybych cokoli potřebovala, je tu pro mě. To bylo opravdu hezké a moc se mi ulevilo, že to kromě mých rodičů ví i někdo jiný.

Kvůli této bolestné záležitosti jsem si také dlouhé roky nehledala žádného muže, ale i tak mi pak do života přišel Luděk. Chápal, že jsem měla špatnou zkušenost s manželstvím, a nechal náš vztah plynout pozvolným tempem.

Všechno mu vyzradila

Úžasné ale bylo, že mi velmi brzy nabídl, že bych u něj mohla bydlet, a tím pádem ze mě spadla tíha placení nájmu za můj byt.

Byla jsem za to neuvěřitelně vděčná, protože jsem tak mohla zvýšit splátky na dluh a konečně to mizelo rychlejším tempem a viděla jsem světlo na konci tunelu.

I proto, že už se splátky blížily ke konci, jsem se o tom Luďkovi nezmínila a chtěla, abych s ním pak mohla být s čistým štítem.

Jenže na vánočním večírku, kam jsme brali i své polovičky, kamarádka Klára v podnapilém vztahu Luďkovi řekla, že je skvělý, že už budu mít splacené dluhy a že se nám jistě uleví.

Už jsem opatrnější na to, co říkám

Málem jsem dostala infarkt a hned jsme s Luďkem odešli domů, kde jsem mu vše s pláčem vysvětlila. Protože je to ale úžasný chlap, vše pochopil, objal mě, a naopak mi řekl, že jsem statečná, jak to zvládám. Kláře jsem to ale nemohla několik týdnů odpustit.

Když mi ale koupila kytičku a přidala dopis s tím, jak moc ji to mrzí a že jí jako kamarádka chybím, samozřejmě, že jsem jí odpustila.

Gabriela H., 52 let, Písek