Výklad karet tentokrát dopadl jinak, než obvykle.

Každý rok, přesně 21. prosince, na zimní slunovrat, provádím svůj tichý, osobní rituál: výklad pro celý svět z tarotových karet. Rozložím Velkou Arkánu a hledám poselství pro příští rok – varování před krizemi a naději na mír.

Karty přinesly překvapení

Loni jsem zapálila svíci, zamíchala karty, soustředila se na energii lidstva a vyložila. Krev mi ztuhla v žilách. Nebyl tam obvyklý chaos Věže ani váhavá Spravedlnost.

Místo nich se na klíčových pozicích – minulost, přítomnost a budoucnost – objevily karty, které jsem u globálního výkladu nikdy neviděla:

Zamilovaní, Poustevník a Slunce. A co bylo nejdůležitější, pod kartou Poustevníka, symbolizujícího introspekci, ležel Král holí.

Král, silný, zralý muž. Pochopila jsem, že to není globální poselství, ale výklad osobní. Ten muž mi zůstal v hlavě. Král holí. Přemýšlela jsem o synovi, o dávných přátelích, ale nic z toho nesedělo.

Poznala jsem ho hned

Potom přišel Štědrý den. Šla jsem na půlnoční mši, v nejlepším kabátu a pletené čepici. Přecházela jsem náměstí a na chodníku mi podjela noha. Cítila jsem, jak padám, neschopná se zachytit.

V mrazivém vzduchu mě napadlo, že takhle o svátcích skončí vykladačka karet se zlomeninou. Najednou se objevily silné ruce. Někdo mě chytil, pevně objal a vzpřímeně postavil.

Byl to starší muž, vysoký, s rozcuchanými prošedivělými vlasy a laskavýma očima. Podívala jsem se na něj a všechna světla na mém vánočním stromku se v tu chvíli rozsvítila. Byl to on, Král holí. Musela jsem poděkovat.

Jmenoval se Jindřich, byl tu jen na svátky a jel zrovna okolo. Stáli jsme tam, na zasněženém náměstí. Už to nebylo poselství pro svět, ale pro mě. Poustevník, moje samota, potkal Krále holí, Jindřicha.

Pochopila jsem, že je to nový začátek. Držela jsem se jeho ruky a už jsem ji nechtěla pustit. Můj „výklad pro svět“ mi tak místo globální prognózy přinesl to nejkrásnější, nejintimnější vánoční setkání.

Naďa B. (59), Vysočina