Přes pohotovou reakci koledníci nakonec dosáhli svého.

Myslela jsem si, že krátce před šedesátkou probíhají pro ženy Velikonce už v klidu. Předloni se u mě na chalupě stavila moje nejlepší kamarádka Milena.

Je z Prahy a z velikonočních tradic měla vždycky nahnáno. Nedivila jsem se proto, když ke mně v pondělí ráno vletěla s prosbou, abych ji schovala.

Snažila jsem se ji zapřít

Pohled z okna mě vyděsil – blížila se k nám četa asi deseti koledníků, vyzbrojených nejen metrovými pomlázkami, ale i harmonikou a nebezpečně dobrou náladou.

V čele koledníků, kteří přicházeli, byl Tonda, místní dobrák, ve kterém ale Velikonoce probouzely vždy instinkt lovce. Schovala jsem Milenu do spíže a hodila přes ní starý závěs.

Za chvilku se ozvalo bouchání na dveře a dovnitř vpadlo celé to procesí v čele s Tondou. Ptali se mě, kde mám tu návštěvu z Prahy, aby ji trochu osvěžili. Začala jsem jim tvrdit, že Milena ráno odjela, protože musela narychlo do práce.

Tvrdila jsem to tak přesvědčivě, že jsem tomu skoro sama uvěřila. Jenže v tu chvíli se ze spíže ozvalo hrozivé křupnutí. Mileně zřejmě podklouzla noha a šlápla do bedny s prázdnými lahvemi od piva.

Odnesly jsme to obě

Koledníci ztichli a Tonda nasadil ten svůj lišácký výraz. Začala jsem se hloupě vymlouvat, že to jsou asi myši. Jenže vzápětí se ozvalo Milenino kýchnutí. Dveře od spíže se rozletěly a prozrazená kamarádka se dala na útěk.

Koledníci ji začali honit a byla z toho pěkná mela, během které se Mileně podařilo převrhnout stůl s kraslicemi. Mělo o všechno díky jejímu „ječáku“ i pěkný zvukový doprovod. Nakonec jsem Milenu bránila vlastním tělem a dostaly jsme tak „výplatu“ obě.

Brala jsem to sportovně, kamarádka nakonec taky a pak jsme všichni seděli na zahradě a popíjeli domácí pálenku. Koledníci nám k tomu zazpívali.

Schovat Milenu se mi tedy nepodařilo, co se ale povedlo, byla změna jejího názoru na velikonoční radovánky. Další rok totiž přijela dobrovolně znovu.

Anna R. (60), Olomouc