Vždy jsem byla spořádaná, slušná ženská. Jenže po padesátce mě opustil manžel a můj život se začal měnit. Musela jsem si najít práci.

Napřed jsem byla ráda, že jsem vůbec nějakou sehnala, ale velmi záhy jsem zjistila, že je to práce za trest! Šéf mi přišel jako arogantní maniak, kolegové mě doháněli k šílenství. A já měla pocit, že se z toho za chvíli nervově zhroutím.

Jenže v našem městě moc práce nebylo, a protože jsem po rozvodu musela sama platit své účty, musela jsem vydržet alespoň do doby, než se mi podaří sehnat místo nové. Bohužel jsem po rozvodu docela dost popíjela, a to se mi stalo osudné.

Nevím, jak jsem došla domů

Po práci jsem zašla ke kamarádce, která byla mou vrbou. Povídaly jsme si a ona se mě snažila uklidnit, i když se jí to nedařilo. „Pojď, dáme si panáka,“ řekla bezradně. Pak mi nalila jednoho, pak druhého, až jsme vypily společně celou láhev.

Odešla jsem domů a ani nevím, jak se mi to podařilo. Moc si toho už nepamatuji. Ráno jsem se vzbudila s parádní kocovinou a spěchala jsem zase do práce, kde mě čekal šok.

Měla jsem okno

Každé ráno jsme mívali krátký meeting, kde se rozdělovaly úkoly na pracovní den. Když jsem přišla, šéf se na mě koukal nevraživě, myslela jsem si, že je to proto, že mám kocovinu, což bylo patrné na první pohled.

Porada totiž začínala už v sedm, asi si dokážete představit, jak jsem musela vypadat. „To tedy byla opravdu náročná noc! Vy skutečně můžete být příkladem svým kolegům. Ještě že už se vám uleví,“ zpražil mě ledově šéf a já nic nechápala.

Posadila jsem se a začala si chystat blok na poznámky, když vtom mě šéf zastavil a zeptal se mě: „Můžete mi říci, co chcete dělat?“ Vzápětí bohužel pokračoval:

„Výpověď už máte vytištěnou a můžete si ji jít rovnou vyzvednout na personální!“ mávl rukou ke dveřím.

To mě úplně zarazilo. Všichni kolem mě se na nás udiveně podívali. „Já jsem dala výpověď?“ pomyslela jsem si, ale stále mi nic nedocházelo. Tak jsem se zeptala rovnou.

Zostudil mě přede všemi

V té chvíli mi šéf začal přede všemi číst, co jsem mu v noci poslala. Bylo to potupné, nejenže to bylo plné chyb a překlepů, ale byla jsem poměrně sprostá a také jsem naházela špínu na všechny své kolegy. Musela jsem úplně ztratit rozum.

Závěrem všeho toho výlevu jsem dala výpověď. No tu bych po tom e-mailu dostala ale stejně. Vůbec nic jsem si ale nepamatovala, ani nevím, že jsem něco takového napsala, ale v mé poště byl důkaz.

Nejraději bych se hanbou propadla! Novou práci jsem poté nemohla dlouho najít a k tomu jsem chodila asi měsíc kanály, abych nikoho z bývalé práce nepotkala. Od té doby jsem si už nedala ani kapku alkoholu.

Jitka Z. (54), Přerov