V tmavém parku jsem prožila nepříjemnou konfrontaci.

Jako profesorka na střední škole jsem občas bývala překvapená, kam život zavedl studenty, které jsem si zapamatovala. Z průměrného průšviháře se stal úspěšný podnikatel, zatímco naopak ze vzorné jedničkářky utahaná matka pěti dětí s násilnickým manželem. Nejvíce mě ale šokovalo jedno setkání po letech.

Nebránila jsem se jim

Vracela jsem se tehdy domů z divadla, kam jsem výjimečně šla sama. Manžel musel odjet na jednu konferenci a já už jsem druhý lístek neudala. Byla tma, trochu mžilo. Mohla jsem jít delší cestou po osvětlené ulici, ale já se rozhodla zkrátit si cestu parkem.

Nečekala jsem, že by mě tam mohlo potkat něco nebezpečného. Proto jsem se šíleně vylekala, když mi zničehonic zastoupili cestu dvě postavy. Jednalo se o muže a jeden z nich držel v ruce nůž, zatímco druhý mě drsně vyzval, ať odevzdám peněženku a nekladu odpor.

Rychle jsem v duchu zavrhla možnost, že by se to dalo vyřešit po dobrém, oba muži působili skutečně agresívně. Poslušně jsem tedy hodila peněženku na zem. Muž bez nože ji sebral. Potom promluvil i ten první, ozbrojený.

Byl to pro mě ještě větší šok než celé loupežné přepadení. Poznala jsem v něm totiž jednoho ze svých nejoblíbenějších studentů, který maturoval před třemi roky.

Mělo to nečekaný konec!

Vyslovila jsem nahlas jeho jméno. Překvapeně se na mě podíval a já spatřila obličej dosud zahalený kapucí. Byl to skutečně on. Chvíli jsme tak na sebe hleděli. Bála jsem se, že tím, jak jsem ho poznala, jsem ohrozila svůj život. Pak se stalo něco nečekaného.

Můj bývalý student vytrhl svému společníkovi peněženku z rukou a vrátil mi ji zpátky. Protestů druhého muže si nevšímal. Ještě se mi omluvil a potom oba zmizeli ve tmě. Nevím, co toho mladíka přivedlo k takovému činu a nevím ani, jak se mu dál v životě daří.

Doufám jenom, že si uvědomil, jak daleko zašel. Snad ho to nečekané setkání vrátí na lepší cestu.

Magda L. (53), Brno