Cesta od kamarádky se změnila v minuty plné hrůzy.

Stalo se mi to před několika lety. Byla jsem navštívit kamarádku v jedné zapadlé vesnici. Auto jsem neměla k dispozici, manžel s ním byl pracovně pryč. Do té vesnice jezdil motorový vlak, ale ne moc často. Odpolední spoj mi bohužel ujel a já musela čekat na ten večerní.

Vypadala jako podivínka

Byl podzim a už se brzy stmívalo. Když přijel motoráček, nastoupila jsem do druhého vagónu. Vlak se dal do pohybu a já si teprve nyní uvědomila, že jsem ve vagónu sama. Po pěti minutách následovala další zastávka. Trochu s nejistotou jsem hleděla na to, že někdo přistupuje.

Samotného muže bych se nejspíš bála, jednalo se však o mladší ženu. Vůbec si mě nevšímala a k mému překvapení se neposadila, ale zůstala stát. Zaslechla jsem jakýsi tlumený zpěv. Ta žena si skutečně zpívala nějakou smutnou píseň.

Řekla jsem si sama pro sebe, že se jedná o nějakou podivínku. Vlak se dal znovu do pohybu. Nenápadně jsem po nové spolucestující pokukovala – a pak mi došla hrůzostrašná věc. Její postava nestála na podlaze, ale vznášela se kousek nad zemí!

Průvodčí se moc nedivil

Zmocnil se mě strach, tím spíš, že nyní následoval delší úsek, než měla přijít následující stanice. Netušila jsem, jestli je ten přízrak nebezpečný. Počítala jsem v duchu každou vteřinu, než vlak opět zastaví. Ještě než se tak stalo, tak mi ta žena najednou zmizela před očima.

Na zastávce jsem rychle vystoupila a přeběhla do prvního vozu. Bylo na mě asi vidět, jak jsem vyděšená, protože průvodčí se mě zeptal, zda jsem v pořádku. Chvíli jsem váhala, jestli mu mám říct, co se mi stalo. Potom jsem vylíčila své setkání s tajemnou ženou.

Průvodčí mi kupodivu hned uvěřil. Prý tu před mnoha lety jedna žena ukončila dobrovolně svůj život skokem pod vlak. Občas se prý stává, že se její duch zjevuje cestujícím. On sám nic takového ještě nezažil.

Kromě vyděšení se ale lidem, kteří přízrak potkali, nic nestalo. Já mám z toho zážitku tísnivý pocit i nyní, když vám to píšu.

Marie J. (61), Vsetín