Z návštěvy u kamarádky jsem si odnesla nepříjemné následky.

O nadpřirozené jevy jsem se po celý život moc nezajímala. Stalo se tak až poté, co jsem navštívila jednu svoji bývalou kamarádku, která se v takových věcech vyznala. Měla jsem u ní podivný nepříjemný pocit, jaký jsem předtím nezažila.

Zdálo se mi, jako by kolem mé hlavy kroužil nějaký vzdušný vír. Kamarádka mi hned řekla, že se mi asi někdo dostal do mojí aury. Doporučila mi, abych se obrátila na její známou esoteričku.

Oslovovala cizí bytost

Protože ten nepříjemný pocit se mi neustále vracel, za tou známou jsem skutečně zašla. Zavedla mě do zajímavě upraveného pokoje, který působil trochu jako modlitebna.

Posadila jsem se do křesla a podle pokynů té paní jsem zavřela oči a snažila se vyčistit hlavu od všech myšlenek.

Žena ke mně přisedla a začala mluvit. Neoslovovala mně, ale někoho úplně cizího. Mluvila k té bytosti laskavě a prosila ji, aby se ode mě odpoutala.

Nerozuměla jsem úplně tomu, co říkala, pamatuji si jen to, že ujišťovala onu bytost, ať se nebojí jít na konec tmavého tunelu, kde se nachází. Tam na něho prý čekají ti, které má rád. Se mnou se má rozloučit.

Byla to zmatená duše

Najednou jsem se začala třást. Pocítila jsem lítost, až jsem za zavřenými víčky cítila slzy v očích. Pak mi chvíli připadalo, že mi hlava exploduje napětím, ale najednou se všechno zklidnilo. Opět jsem vnímala ten samý vzdušný vír, jako předtím na návštěvě u kamarádky.

Pomyslela jsem si, že na mě snad ta paní sahá, ale když jsem oči otevřela, seděla tam, co předtím.

Dozvěděla jsem se, že do mé osobní aury vstoupil starší muž, který zemřel náhle na infarkt, byl zmatený a jeho duše zůstala na půli cesty mezi naším a oním světem.

To, že vpadl do mé aury, byl jen omyl a zemřelý muž nevěděl, jak se dostat zase ven. S nikým jsem pak o tom zážitku nemluvila, až nyní píšu vám. Možná má některá vaše čtenářka podobnou zkušenost.

Marta L. (60), Znojmo