To tajemství se dědilo z pokolení na pokolení. Babička si ale vzala tajemství do hrobu. Po letech jsem našla něčí překvapivé poznámky ve staré knize.

Když se moje maminka vdávala, přivezli na svatební hostinu příbuzní z Veselí nad Cidlinou ořechový dort, který pekla babička. Dlouhá léta jsem o tomhle cukrářském divu slýchala.

Byl to takový rodinný recept, který držela babička v tajnosti s tím, že je stále dost času na to ho prozradit. Velmi si na něm zakládala. Zemřela však nečekaně a rodinný recept si vzala sebou. Od té doby jej nikdo nedokázal udělat takový, jako to uměla ona.

Vždycky to byla jen taková kuchařská fantazie. Věděli jsme pouze, že k jeho výrobě jsou zapotřebí nějaké americké ořechy a ještě mnohé další ingredience, které se v Čechách v té době stěží sháněly, a že se nepeče, ale dělá za studena.

Hledala jsem marně

Když jsem se já vdala, a na mé svatební hostině tento rodinný šperk chyběl, začala jsem se o dort zajímat. Doslova mi ležel v hlavě. Rozhodla jsem se, že ten recept musím stůj co stůj v nějaké knize najít.

A tak jsem rozjela své detektivní pátrání, které trvalo mnoho let a stal se z něho můj koníček. V místě každé dovolené, kde jsem objevila antikvariát, jsem se sháněla po starých kuchařkách a hlavně po všelijakých cukrářských knihách.

Díky tomu mám dnes krásnou sbírku zajímavých starých kuchařek, a oslňuji tím návštěvy i známé. V nich je všechno – až na náš rodinný recept. Nikde jsme nenarazila na onen bájný dort, který se v naší rodině stal posedlostí.

Byl to dar pro manžela

Až jednou v létě jsme se vraceli z Krkonoš a v Trutnově jsme se zastavili na šálek kávy. Pochopitelně jsem ve městě objevila antikvariát. A v něm měli doslova poklady.

Protože ale bylo studené a deštivé léto, sedávali jsme během dovolené až příliš často v horské boudě a tím pádem také více utratili. Svou vášeň pro knihy jsem musela krotit.

Rozmýšlela jsem se tedy mezi vídeňskou kuchařkou vytištěnou ještě za Rakouska a mezi krásně vázanou verneovkou, vydanou v roce 1924. Nakonec jsem se rozhodla pro ni, protože můj manžel tyhle staré verneovky sbíral a já si pomyslela, že to bude hezký dárek k Vánocům.

Moc jsem si ji neprohlížela, protože jsem nechtěla, aby jí manžel zaregistroval.

Vypadl lísteček

Doma jsem se k ní dostala až někdy těsně před svátky. Když jsem se jí chystala zabalit do vánočního papíru, poprvé od léta jsem v ní začala listovat. Najednou na mě vypadl zažloutlý papírek. Se zájmem jsem se začetla.

K mému překvapení na něm byl napsaný recept na ořechový dort. Je to snad ten, který léta hledám? Nelenila jsem a běžela nakupovat – paraořechy, marcipán a pistácie.

Dort jsem udělala mamince pod stromeček a čekala, co bude… při prvním ochutnání se maminčina tvář rozzářila. Byl to on! A tak jsem ho konečně mohla ochutnat i já. Náš slavný rodinný recept! Maminka dodnes tvrdí, že to byl její nejkrásnější dárek.

Mému manželovi a dětem ten dort sice nic moc neříkal, ale maminka je šťastná. Připadá ji stejně báječný jako na její svatební hostině.

Libuše (52), Olomouc