Pro děsivou příhodu jsem dodnes nenašla žádné vysvětlení.  

Předloni na podzim jsem se pozdě večer vracela z návštěvy u sestry, která bydlí na opačném konci města. Sestra měla nějaké starosti, které přenesla i na mě, takže jsem zvolila dlouhou procházku, abych popřemýšlela o tom, co mi řekla.

Cítila jsem neklid

Cesta vedla přes starou čtvrť, kudy jsem chodila vždycky ráda. Vzhledem k sychravému počasí jsem na ulicích téměř nikoho nepotkávala. Uličky byly osvětlené pouličními lampami. Najednou jsem pocítila neklid, který jsem si nedokázala vysvětlit.

Připadalo mi, že někdo kráčí přímo za mnou. Když jsem se ohlédla, nikoho jsem neviděla. Potom mi můj pohled padl na ulici. V odlesku lamp jsem spatřila svůj stín. Ke své hrůze tam ale nebyl jako jediný. Hned vedle mého stínu se nacházel stín dalšího člověka!

Podlomily se mi nohy a málem jsem leknutím upadla. Vykročila jsem a jasně jsem viděla, jak se oba stíny pohybují – můj i ten druhý.

Nepatřím k ženám, které hned zpanikaří a tak jsem si v reakci na nezvyklou podívanou řekla, že i ten druhý stín patří mně a způsobilo ho nejspíš nějaké další světlo. Jenomže krátce nato jsem zaslechla i nezřetelný šepot!

Opět mě dostihl!

Vnímala jsem, jak mě ovanul ledový vzduch. To už mi bylo jasné, že se jedná o nějaký nadpřirozený úkaz. Dala jsem se do běhu. Za minutu jsem spatřila, že na ulici už je jenom můj stín. Pak jsem ale vykřikla hrůzou, když se za pár vteřin opět objevil druhý!

Opět se ozval šepot a zdálo se mi, že ta neznámá síla vyslovuje moje jméno. Definitivně mi došla odvaha. Chtěla jsem volat o pomoc. Proti mně zpoza rohu vykročil nějaký člověk.

Nejprve jsem se ho hrozně polekala, ale pak jsem zjistila, že je to normální smrtelník jako já. Viděl, jak jsem vyděšená a ptal se, co se mi stalo. Vymluvila jsem se na to, že se mi udělalo mdlo. Ten pán mě pak doprovodil až před náš dům. Netuším, s čím jsem se tehdy setkala, vím jen, že to nebylo z tohoto světa!

Jana R. (43), Cheb