Nějaké dobré vyšší síly viděly, jaké nebezpečí mi hrozí a zvláštním způsobem zasáhly.

Přihodilo se mi to kdysi během horkých letních dnů. Teploty překračovaly třicítky, bylo dusno, vůbec nefoukal vítr. Já jsem byla v té době čerstvě rozvedená a mojí hlavní radostí se stala práce na zahrádce. Na ní jsem trávila většinu víkendů.

Foukalo jen na mě

V takovém počasí jsem musela často odpočívat a také doplňovat tekutiny. U zahradního domku jsem měla přístěnek, kam nesvítilo slunce a tam jsem si položila láhev s vodou, aby nezteplala. Už poněkolikáté jsem se chtěla jít napít, když se stalo něco podivného.

Přestože dál panovalo vedro, já na tváři ucítila ledový vzduch. Nejprve jsem si říkala, že asi opravdu zafoukalo, ale pak jsem si uvědomila, že v tom případě by se pohnuly listy na stromech nebo tráva. Bylo to opravdu neobvyklé.

Nechtěla jsem o tom dál přemýšlet a pokračovala dál k přístěnku. Znovu se vše opakovalo a závan studeného vzduchu byl ještě silnější. I tak jsem měla namířeno k láhvi s vodou, jenže v tom se rozpoutal doslova mrazivý vichr. A podle okolí jsem viděla, že jsem jediným jeho terčem.

Vzpamatovávala jsem se celý den

Říkala jsem si nejprve, že mám asi halucinace z toho úmorného vedra. Vzápětí jsem však strnula. Onen zděný přístěnek, kam jsem se šla napít, se pojednou samovolně zřítil. Pokud bych tam byla, tak by mě rozbitá zeď i trámy ze stropu zavalily a patrně i zabily.

Stála jsem na místě a celá jsem se třásla. Odešla jsem pryč ze zahrádky zpátky domů. Z toho šoku jsem se pak vzpamatovávala celý den.

V neděli jsem pak na zahrádku pozvala jednoho známého, který byl projektantem a ten mi potvrdil, že jsem měla neuvěřitelné štěstí.

Nevím, jaké síly mě tehdy zachránily před smrtí, ale jsem jim dodnes vděčná. A když mi dnes někdo vypráví o tajemných jevech, nikdy se tomu nevysmívám. Sama nevím, jak si ten zázrak z minulosti mám vysvětlit…

Jana B. (60), Kladno