Zažít obtěžování bych nepřála ani té největší nepřítelkyni. Když se to stalo mně, dostala jsem zaměstnavatele k soudu. To proto, aby se už nic podobného neopakovalo.

Docházet každý den do práce a klepat se strachy, co zase přijde, je opravdu cesta do pekel. Já jsem si ale nikdy nenechala nic líbit. Když jsem nastoupila do jedné nejmenované pojišťovací firmy, splnil se mi sen.

Jako vyučená prodavačka jsem trpěla chtě nechtě nízkým sebevědomím, protože mí sourozenci šli na vysokou školu a já vlastně byla takové malé zklamání rodiny, i když mi to nikdy nikdo neřekl do očí.

Takhle jsem ale na sobě „zamakala“, udělala si několik kurzů, zaučila se a začala pracovat v kanceláři.

Kolegyni klidně plácl přes zadek

Jenže během několika týdnů jsem si všimla, že se manažer naší pobočky nechová vůbec adekvátně ke svým zaměstnancům, a to hlavně k ženám.

Já, protože jsem byla nová, jsem ze začátku na vlastní kůži nic nepociťovala, ale už jsem několik věcí zaslechla a také i zahlédla.

Mé kolegyně psychicky ponižoval, a některé dokonce občas plácl přes zadek. Už to mi nepřišlo normální a nějak jsem nedokázala pochopit, že si to nechají líbit. Já bych se totiž okamžitě ohradila. A také že přišel den, kdy jsem to udělala.

Jednou jsem byla u něj v kanceláři, on si za mě stoupl, chytil mě za ramena a začal mě jakoby velmi nepříjemně masírovat a říkat: „Takhle to ale nejde Martičko, musíte ho přitlačit ke zdi,“ a přitom mě mačkal. Okamžitě jsem vylétla ze židle a řekla mu, ať na mě nesahá.

V tu chvíli začal být velmi agresivní, bouchl do stolu a křičel, že ho tady budeme všichni poslouchat. V šoku jsem odešla ven a čekala, co se bude dít dál. Několik týdnů mě pak ignoroval a snažil se jakémukoli rozhovoru vyhýbat. Pak ale mezi námi došlo k dalšímu konfliktu.

To když se naklonil přes stůl, zmáčkl mi prso a řekl: „Neříkej, že to nechceš?“ V tu chvíli jsem zařvala, že končím, vzala si věci a odešla domů. A vtom mi to docvaklo.

Kontaktovala jsem všechny zaměstnankyně, i ty bývalé, a to, co jsem se dozvěděla, mě naprosto šokovalo.

I rok byl pro nás výhra

Podobně napadených žen bylo hodně, jenže některé neměly sílu se bránit. Podala jsem na toho všiváka trestní oznámení a vytkla si za cíl jej zlikvidovat, pochopitelně jen v mezích zákona. A to se také stalo.

Manažer musel dát výpověď a den, kdy stál konečně před soudem, byl pro mě jako obrovská výhra v loterii.

Sice si vysloužil jen rok ve vězení, ale mě hřeje u srdce vědomí, že má z ostudy kabát a jen pramalou šanci na slušné zaměstnání. A hlavně, už nebude obtěžovat další ženy.

Sabina B., 46 let, Praha