A jsem moc ráda, že jsem se toho dožila. Babičkovská role mě čekala ve věku, kdy některé ženy teprve začínají s mateřstvím. Prababičkou jsem se stala ve věku, kdy se v dnešní době stávají ženy babičkami.

Jako dnes si pamatuju, co mi řekla maminka, když jsem přišla domů v osmnácti těhotná. „Zkazila sis mládí, jsi hloupá, ale to jistě víš sama. Já jsem tě měla v sedmnácti, nemůžu ti nadávat.“ Nepochválila mě, ale díky bohu vždycky brala dítě jako dar. Sama byla mladá matka a prošla si těhotenstvím ještě na škole.

Nebyl připravený

Já jsem aspoň, než jsem porodila, stihla odmaturovat. S otcem svého prvního dítěte jsem se rozešla brzy po porodu. Míra byl jen o rok starší než já a hodně nepřipravený mít dítě.

I když mi od začátku tvrdil, že to zvládneme, neměl smysl pro povinnost a potřebu se o nás starat.

Tak jsem s Laděnkou zůstala sama. Rodiče mi pomáhali a jsem jim za to vděčná. Měla jsem pak ale veliké štěstí, když jsem potkala Miloše. Laděnka nastoupila do školy a nám se postupně narodily ještě dvě děti. S Milošem máme dodnes krásný vztah.

Přišlo překvapení

Jablko nepadá daleko od stromu. Laděnka oslavila devatenácté narozeniny a už rok chodila s o šestnáct let starším Honzou. Nebyla jsem z toho nadšená, ale věděla jsem, že s tím nic nezmůžu.

Překvapení přišlo, když nám oznámili, že očekávají přírůstek do rodiny, který byl plánovaný a moc se na něj těší. Případ trochu jiný než u mě a Míry, který byl stejně starý jako já.

Honza byl zaopatřený zkrocený starý mládenec, který se na miminko těšil a možná to byl i on, který navrhl, že by se o něj mohli pokoušet.

Bylo mi třicet sedm, nečekala jsem, že bych se tak brzy mohla stát babičkou a že by mě někdo oslovoval babi.

Jako kdybych omládla

Překvapení, které jsem ale mohla očekávat. Vždyť dcera jen jde v šlépějích mně, babičky i prababičky. Jenže moje maminka ani babička už na světě nejsou a ani jedna se nikdy nedočkala role prababičky.

Měla jsem ještě třináctiletou Karolínku a desetiletého Marka, a díky nim jsem se cítila ještě mladší.

Nepřipadala jsem si dost zralá být babičkou, ale nějak automaticky to přišlo, když se narodil malý Lukášek. Bylo to kouzelné miminko a okamžitě byl pro všechny mazlíkem, který každého odzbrojil svým šibalským úsměvem.

„Ty budeš lamač ženských srdcí,“ říkala jsem mu, když jsem ho hlídala. Oči jako dvě modré studánky se mu smály, kdykoliv na něj někdo promluvil.

Převzal štafetu

Ani jsem v té době netušila, jakou mám pravdu. Laděnka pořídila Lukymu ještě dva sourozence. Lukášek rostl a rostl a byl to moc hezký kluk, který už ve třinácti letech měl velký zájem o holky.

Brali jsme to spíš jako legraci a vyptávali se, s kým momentálně chodí. Každý týden to byla jiná dívka. V sedmnácti nám ale důrazně vysvětlil, že je to vážné, chodí s Kamilou z prváku a opravdu jim to vydrželo rok.

Lukáš o školu moc velký zájem neměl, nebyl žádný premiant, za to holky řešil neustále. Z rozchodu s Kamilou byl hodně zklamaný, ale brzy se mu puklé srdce zahojilo a našel si novou lásku. Anička byla o rok starší než on a potkal ji na diskotéce.

Chodili spolu od Lukáškových devatenácti a byli jako dvě hrdličky. Ani mě nepřekvapilo, když po dvou letech přišli s tou skvělou novinkou. „Babi, budeme mít miminko,“ prohlásil nadšeně u oběda. Laděnka byla z té radostné zprávy šokovaná a naštvaná.

Musela jsem její vztek krotit. „Vzpomeň si na sebe, Laďko. Tobě bylo devatenáct! Taky jsem na tebe tak nekřičela,“ klidnila jsem ji. Je to naše rodinná tradice. A díky tomu se můžu v osmapadesáti pyšnit titulem prababička. Už i mé mladší děti mají rodiny – Karolína holčičky dvojčata a Marek chlapečka.

Ještě jedna generace

Když zdraví dá, mohla bych zvládnout i praprababičkovství. To by ale musela Lukáškova dcera Andulka pokračovat v našich šlépějích. Věřím tomu, že to nebude takový problém.

Zatím přeji mladé rodince hlavně zdraví a lásku, a aby spolu dlouho vydrželi, nejlépe navždy.

Daniela B. (60), Klatovy